Uspávanky

I přes své omezené hudební nadání se snažím s holčičkama hodně zpívat. Maruška lásku k hudbě zřejmě zdědila (překvapivě) po mě - jen doufám, že k ní do kombinace nezdědila i neschopnost udržet čistý tón. Bětuška občas ráda poslouchá a jinak naše zpívánky spíš toleruje, než že by ji uváděly do hudební extáze. Uspávanky si tedy před spaním vybírá Maruška a já si připadám trochu jako juke-box.

Náš uspávací repertoár je ovšem poněkud nestandardní, což je dané především mou nechutí zpívat stále dokola Hají-belí a Hajajaja, Kuba, Lenka, máma a ještě kdosi další. Momentálně u nás tedy vedou tyto hity:

1. Páp. Přeloženo „pán“, celým jménem Starej pán. Nádherný jazz od Skoumala a jedna z nejoblíbenějších písniček, které jsme zpívávali v noci (a nad ránem) u ohně s kytarou na botanických výpravách, když jsem ještě byla mladá, bezdětná a toulala se po světě. Starej pán má pro děti výhodu, že je hudebně skvělý, rychlostí uspávací a pravidelně se v něm vyskytuje pes. No neberte to.

2. Teta. Momentálně Maruščina nejoblíbenější uspávací píseň, zřejmě proto, že holky mají tet hned několik a všechny jsou oblíbené. Tety jsou vlastně v této písničce od Suchého hned tři. Pro účely uspávání zpívám písničku asi o třetinu pomaleji a snažím se tím zakrýt skutečnost, že je to vlastně vypalovačka.

3. Táta. Písnička, kterou nám kdysi, hodně dávno, zpívával náš kamarád Šimon u klavíru při četných návštěvách u něj na husitské faře. Čas plynul, Šimon si (postupně) pořídil ženu a osm dětí. A tak jinteď zpívám svých dětem já. Je to jediná písnička, při jejímž zpěvu bezpečně poznám, jestli Maruška už spí. Když je totiž vzhůru, přidává se ke zpěvu refrénu docela roztomilým popěvkem "taťooo-ooo-ooo".

4. Dost dlouho jsme zpívali i písničku Velmi nesmělá od Jablkoně. Její výhodou je, že je dlouhá, melodická a opakovaně se v ní vyskytují motorky, auta a tramvaje, čímž je zajímavá i pro Bětušku.

Poslední dobou se snažím náš repertoár trochu přiblížit běžné představě o dětských písničkách, takže zavádím (pro nás) neoposlouchanou ukolébavku od Skoumala, zatím ale v konkurenci spíše zaostává.

Kromě těchto idylických písní mám v repertoáru ovšem i písně výhružné, které nasazuji jako obrannou zbraň v okamžicích, kdy mi holčičky skáčou po hlavě a všelijak jinak mi dávají najevo, že tu výchovu moc nezvládám. Například tato roztomilá písnička o dědečkovi: 

Nebo Hutkova verze středověkého popěvku: 

Naštěstí si z toho zatím nic nedělají, ale budu toho muset už brzo nechat, protože hrozí, že Maruška pochopí, o co v písni jde, a bude z toho mít trauma. Ona má totiž trauma i z Krtečka, což je jeden z důvodů, proč se v podstatě nedívají na televizi (ale o tom zase jindy)...