O Londýnu se toho dá předem hodně přečíst, zjistíte například, že v jeho metru žijí moskyti, které nikde jinde v Anglii nenajdete. Dostávají se sem s cestujícími z Heathrow a celkem pěkně se jim tu daří. Žádný průvdoce ale nevystihne tu nádhernou kombinaci kosmopolitnosti a typicky britské pečlivosti, zdvořilosti, mírného chaosu, červených doubledeckerů, telefonních budek, gentlemanů v oblecích spěchajících do svého milionového jobu v City, vynikajícího čaje, máslových sušenek, BBC a nekonečného počtu parků. Jen to píšu, mám slzu v oku. Londým je asi jako olivy, jak se jednou zamilujete, už se bez něj neobejdete.
Nápad vydat se na jaře s holkama do Londýna vznikl během nějaké pozdně podzimní deprese, kdy jsem jen tak "pro jistotu" mrkla, kolik by stály letenky - a hned ten den je koupila. Obvyklé ubytování u známých jsem tentokrát použít nemohla, ono kamarádi jsou pěkná věc, ale přivlečte jim do bytu dvě roční děti, z nichž jedno vříská přes den a druhé v noci a společně jsou schopné kterýkoli anglický byteček s typickým tapetami ve viktoriánském stylu rozebrat do dvaceti minut na prvočinitele. Pronajali jsme tedy apartmán poblíž centra, jehož majitel se po emailu tvářil hrdinně, "children are welcome" a tak dál. V reálu se za typicky anglickým jménem Harry Blacks skrýval mladý pohledný Ital jménem Enrico Nigro (ha!), který se do holek okamžitě zamiloval (aby taky ne, do blondýnek). Apartmán, který pronajímá, je neuvěřitelně malý a nádherný, super nový a vůbec, fajn. A z Baker Street od Sherlocka Holmese je to 10 minut pěšky.
Za ty tři dny jsme shlédli co se dalo, snědli co se dalo, piknikovali ve většině nejdůležitějších parků a dokonce navštívili i Science Museum. Po Temži jsme dopluli i do Grenwiche a holkám jsme nakoupili dárky k prvním narozeninám. Jinak holky byly celou dobu skvělý, už se těším, až budou starší a budeme spolu objevovat London ZOO a akvárium s žraloky :)
Žádné komentáře:
Okomentovat