Doháníme! 17/52

Kdybych napsala, že květen byl pro našiu rodinu hektický, bylo by to velmi mírné tvrzení. Do práce v podstatě na plný úvazek, péče o dvojčata a pravidelné návštěvy zubaře jsem musela vtísnit ještě jízdy v autoškole a nepamatuju si, kdy jsem naposled měla čas si lehnout s knížkou nebo si večer zalézt na dvacet minut do vany. K úplnému vykreslení mého vytížení postačí zasvěceným informace, že jsem už měsíc neviděla nové díly Grey's Anatomy (česky běželo tuším pod názvem Chirurgové). Navíc jsem koncem květnaq podnikli dobrodružný výlet, ale ke všemu se postupně dostanu...

17/52 Poslední dubnový / první květnový víkend na Jelenici

S bývalýma skautičkama jsme strávili krásný sobotní večer u ohně, hráli na kytary, holky spaly jako zabité ve spacáčcích a my šli spát o půl jedné - první ponocování, co se holky narodily. Krásné prostředí, skvělá společnost a připadala jsem si znovu, jako když nám bylo 16 a tyhle víkendy na Jelenici byly neoddělitelnou součástí našeho světa. V neděli ráno vstaly holky vzrorně "až v pět", vzala jsem je v kočárku ven (aby mohli ostatní dospat - všichni jsme spali v dřevěné chatě v jedné místnosti) a zažila silné dejá-vu: ranní úsvit v lese, vůně kouře ve vlasech a mírné houpání žaludku s nevyspání mi najednou přineslo vzpomínku na všechny tábory a vandry, a že jich bylo! A že mi chyběly...

Navíc jsem pořídila tuhle fotku, která krásně shrnuje moje pubertální představy o mateřství: že totiž budu sedět u honě, brnkat si na kytaru a vedle mě se na celtě budou spokojeně plazit nějaké ty děti :))