pondělí 13. června 2011

Z deníku noční můry aneb Vyspi se, kdo můžeš

Spací zvyklosti před těhotenstvím: večerka kolem 02:00. Vstanu od PC, rychle vyčistím zuby a svlíknu se. Zalehnu - usnu - otevřu oči, je ráno, většinou po deváté, někdy po desáté. Sprcha, pohoda, klid.

Spaní za stavu 3 v 1.

20:30 Začátek přípravy na spaní. Čistím zuby, mažu břicho, stehna, prsa. Oblékám noční košili. Zjišťuju, že už se do ní neobleču. Vyhazuju ji do krabice věcí, které si chci znovu zkoušet až po šestinedělí. Oblékám jinou košili. Jsou na ní skrvny od mléka, které se nevypraly. Vyhazuju košili do špíny, oblékám tričko velikosti cirkusového stanu. Stejně mi stěží zakryje břicho. K posteli připravuju sklenici vody (kdyby byla žízeň), balíček sušenek (kdyby byl hlad), pastilky proti pálení žáhy (kdyby byl hlad a jedla jsem ty sušenky), špejle do uší, mastičku na rty, pouzdro na kontaktní čočky, roztok. Ujišťuju se, že mám kapesník a 3 polštáře: dva pod hlavu, jeden pod nohy. Na dvou matracích spím od pátého měsíce, částečně to eliminuje noční bolest kyčlí.

21:00 Pouštíme si jeden díl How I Met Your Mother. Ke konci už nemůžu udržet oči otevřené.Vyndávám čočky a s dobrým pocitem člověka připraveného na bojovou výpravu usínám.

22:30 Budí mě pálení žáhy. Cucám dvě pastilky. Rovnou jdu i na záchod (kdybych nešla, vzbudí mě to za půl hodiny). Nerozsvěcím, světlo přitahuje kočky. Plížím se do koupelny ninja stylem a v tichosti zdolávám i cestu zpět, navzdory několika schodkům v chodbě. To nemohla žádná kočka slyšet. Zavřu dveře v ložnici, dávám si víc pod hlavu, v duchu se za to omlouvám páteři a zase usínám.

22:45 Vrní tady kočka! Mrcha sem proklouzla, když jsem byla v koupelně. Vstávám, rozsvěcím, vyhazuju kočku a pečlivě zavírám dveře. Napiju se, vycucám ještě jednu pastilku, usínám.

23.30 Ve spánku se otáčím na záda, okamžitě jsem vzhůru - dusím se. Vstávám a chvíli přecházím po pokoji. Chce se mi čůrat, ale bojím se koček. Nakonec stejně jdu. Ninja styl a zavřené dveře tentokrát fungují. Uléhám na bok, usínám.

01:30 Budí mě bolest zad. Ubírám jeden polštář. Za dvě minuty nemůžu dýchat, navíc mě začne zase pálit žáha. Sedám si, rozvěcím, čtu si knížku. Asi po hodině (jedna cesta na záchod, jedna pastilka na pálení žáhy, jedno namazání rozpraskaných rtů, 5 kapitol nenáročného anglického románku) konečně zase usínám.

03:40 Musím čůrat. Zapotřebí je maximální obezřetnosti. Už svítá, když mě zmerčí kočka, začně mrančet, vzbudí psa, ten bude chtít vstávat a vzbudí maminku. Našlapuju potichu,ale zkuste se plížit v pološeru a tlačit přitom před sebou tank!  Zakopávám o schodek, dole začíná vřeštět kočka. Než se vyčůrám, kňučí už dole pes a domáhá se snídaně. Naboso se valím dolů ze schodů, krmím zvěř a přemlouvám je, ať ještě vydrží, maminka vstává až po páté. Po chvíli lezu zpět nahoru a svalím se do postele. Podniknu nesmělý pokus ještě usnout, ale už je to bez šance. Čtu si, dokud po páté nevstane Michal. Na otázku, jak jsem se vyspala, jen vycením zuby a vydám ze sebe neartikulovaný skřek.

Pointa? Asi žádná. Jen, že dalšího dobráka, který mi poradí, ať se vyspím teď, dokud ještě můžu, proplesknu z obou stran svým obřím panděrem!

2 komentáře:

  1. Ach jo, jak já vám rozumím :-) Jsem teď ve 32 tt s dvojčaty a moje noci probíhaj více méně stejně. Až na to, že nemám kočky, ale psa, který celou dobu čeká, až se vzdálím z postele, aby si jí zabral pro sebe. Takže u nás je to tradičně čůrání, skopnout psa z postele, dusím se, přidat polštář, uklidnit muže, že nefuním, protože bych rodila...žízeň, napiju se...za hodinu žáha a pak znovu od začátku...a když náhodou je všechno v pořádku, chce se mi spát a najdu pohodlnou polohu, tak začne aspoň jedno dítě kopat tak, že jí musím změnit.
    Až budou děti na světě a budit mě v noci bude to lepší? Moc ráda vás čtu :-) Běla

    OdpovědětVymazat
  2. Bělo po narození dětí už to bude jenom lepší a lepší :D :D :D (Zastávám teorii, že se nastávající matky nemají strašit). Hlavně už je člověk fyzicky víc fit, takže to líp zvládá. A u péče o už narozené děti se můžete v nejhorším s někým vystřídat, zatímco dokud jsou v břiše, má to na krku jen matka, nedá se svítit. No ale hlavně už tam fungují hormony, děti v podstatě od narození úsměvy a reakcemi tu péči vrací, takže se to celé dá krásně zvládnout! Moc vám přeju co nejklidnější zbytek těhotenství, bezproblémový porod a pokojnou aklimatizaci po narození děti!

    OdpovědětVymazat