Tedy skoro čerstvé, v pátek jsme se byli zaregistrovat v místní porodnici, kde chceme rodit (rodinná atmosféra, status Baby Friendly, velká podpora kojení a v neposlední řadě to máme 15 minut cesty, takže lepší varianta než kterákoli velkovýrobní porodnice v Brně).
Znova mě překvapilo, jak milí všichni byli: absolvovali jsme delší čekání na monitor (mají jen jeden, který umí natáčet dvojčata, a ten byl zrovna obsazený), pak hodinu na monitoru - naše holčičky jsou prostě nadprůměrně akční a kdykoli se podařilo je obě chytit, jedna se rozhodla přesunout rezidenci o pár centimetrů jinam a sestřička ji mohla hledat znova. Netřeba zdůrazňovat, že jakmile byla znovu chycena, zakopala párkrát zase ta druhá a tak pěkně pořád dokola. Naštěstí byly sestřičky milé a usměvavé a místo aby mě poslaly někam, ještě se mi omlouvaly, že to tak dlouho trvá. Starší staniční sestra se pak se mou loučila slovy: "No jestli budou takhle živý i až se narodí, tak vás poteš Pán Bůh". (Děkujeme, už nás potěšil :) ).
Potom kontrola u lékařky, mladá, štíhlounká (napadlo mě, jestli by štíhlé doktorky neměly být vyloučeny z péče o těhotné v devátém měsíci, protože nás fakt deptají) a moc fajn, všechno bylo v pořádku, jen se jí hodně nelíbily moje otoky. V posledních pár týdnech se se mnou rozloučily moje kotníky a otoky postupně lezou nahoru, takže mám nohy rozměrů menších betonových sloupů. Poslala mě proto ještě na krev a na kontrolu moči, kde bylo naštěstí vše v pořádku, jen jsem pořád silně anemická. No holt devět měsíců zvracení se musí někde projevit, řekla bych.
Výsledek z kontroly: obě holčičky hlavou dolů ("To je ale dobře, určitě chcete rodit přirozeně, ŽE?" "Uh oh"... "No přirozeně je to určitě nejlepší!". "Aha..."). Otevřená na prst, holčičky shledány zralými pro případný příchod na svět. Mám přijít zase za týden, ale kdybych toho už měla plné zuby, můžu přijít i dřív, paní doktorka nevidí důvod, proč to protahovat, můžeme začít vyvolávat kdykoli...
Zajímavé je, že před kontrolou jsem měla pocit, že bych už nejraději porodila...ale když mi bylo řečeno, že opravdu můžu porodit vlastně kdykoli, když budu chtít, začalo mi být líto vzdávat se pupíku a nutit holčičky na cestu ven....Pravda je, že objektivně už toho má moje tělo dost, takže nosit do termínu je prostě nebudu, ale nejraději bych, aby se porod spustil sám - tak na nás myslete. Koncem tohoto týdne by se to docela hodilo :)
Žádné komentáře:
Okomentovat