Novoroční očista

Strávili jsme krásné Vánoce.
Na rozdíl od loňska nebylo třeba s nikým jet na pohotovost se zánětem středního ucha.
Na rozdíl od předloňska si čtyři nejstarší holky naplno uvědomovaly, co se děje, a dokázaly si to vychutnat.
Na rozdíl od roku předtím jsem nebyla tak unavená, že by mi u štědrovečerního stolu padala hlava do bramborového salátu (vážně, tříletá dvojčata a půlroční dvojčata byla dost šílená kombinace, a to jsem ještě netušila, že za rok jich bude ještě o jednu víc).

Všechno změny k lepšímu. A holčičky rostou, rostou. Tady letošní vánoční fotka (já vím, aranž hrozná, ale přemluvit jich všech pět, aby se převlékly, učesaly a stály chvíli na jednom místě je tak vysilující, že jsem chvíli přemýšlela, že je všechny prostě vyfotím v noci, když spí, a pak ty fotky k sobě jen nějak slepím).

Všichni pod stromečkem našli to, co si přáli, a můj muž mimo jiné Zázračný úklid od Marie Kondo. Může se vám zdát vtipné darovat úklidovou knihu muži, ale v poslední době prožíváme určité zahlcení věcmi a několik měsíců se naše rodinné hovory stáčely k minimalismu. Žijeme už totiž řadu let v provizoriu částečně opraveného domu se zděděným vybavením a mezi různé nepoužívanými nebo nefunkčními skříňkami se nám povalují hromady věcí čekající na vyřízení a zařazení do nových úložných prostor (které zase roky čekají na to, až si je pořídíme). Ano, ano je to chaos, ale na naši obranu chci poznamenat, že posledních šest let nepřetržitě pečujeme o 2-5 dětí (z větší části) předškolního věku jak říká moje sestra, uklízet dům, ve kterém jsou děti, je jako čistit si zuby a jíst u toho makový závin. 

Marie Kondo nás poučila (a museli jsme jí dát za pravdu) že problém netkví ani tak v nedostatku úložných prostor, jako v nadbytku našich věcí. Mohutně inspirováni jsme hned začali třídit oblečení. Tedy, začala jsem hlavně já, protože můj muž se k té knize, na kterou jsme se se sestrou vrhly a četly ji v podstatě současně, nedokázal dostat.

Vytřídila jsem a na charitu poslala tři velké pytle oblečení. Co mi zůstalo by se hravě vešlo do jednoho pytle, včetně zimního kabátu. Věci na doma, na ven, do společnosti, na zimu i léto mi teď zabírají dva zpola zaplněné šuplíky v komodě, asi osm dalších kousků visí na ramínku ve skříni. Tři poličky v šatní skříni byly uvolněny pro přehlednější skladování povlečení a já mám pocit, že se mi volněji dýchá. 

Manžel i z toho mála oděvů, které vlastní, též vyhodil celý jeden pytel nepoužívaných triček, vytahaných spodků a neoblíbených bund. 

Tolik zbytností jsme vlastnili jen my dva: a to bych řekla, že už náš výchozí majetek ve formě šatstva byl značně podprůměrný. Ani jeden z nás neholduje módním trendům a nemáme sklon trávit čas v obchodech s oblečením či na internetu zjišťovat, co teď nosí Kate a co frčí mezi městskými intelektuály. Přesto jsme nahromadili různá táborová trička, ošoupané svršky typu "na doma to bude ještě dobré", funkční oblečení na sporty, kterým se už nevěnujeme a bundy, které "docela seděly, ale ne tak úplně", takže zabíraly místo ve skříni, ale nikdy jsme je nenosili. 

Další čistku jsme provedli v oblečení, které aktuálně nosí starší holky, potom v oblečení mladších holek, ve sbírce našich DVD (pryč šly všechny filmy, které "nebyly špatné" a "někdy by se možná ještě hodily", zůstaly jen "wow, tohle je super" kousky, a těch je překvapivě málo). Probrala jsme svou bižuterii, vyházela všechny liché náušnice, nenošené korále, neoblíbené přívěsky a doplňky hodící se ke stylu, který už dávno nenosím. 

Sbírám síly (a hledám tři dny volna) na to, abych prošla svoje knihy, protože ty hromadím už od dětství a nikdy jsem nedala pryč byť jen jedinou z nich. Chci si ale opravdu nechat jen to, co mi dělá radost, a k čemu se při čtení pravidelně vracím. A pak bych chtěla pokračovat dál, i v dalších oblastech mám nahromaděno zbytečně moc věcí, které nevyužívám a už nikdy využívat nebudu. Děti čeká redukce hraček v pokojíčku (ta probíhá tajně už od podzimu, ale dosud si jí nevšimly. Další kroky budou radikálnější, to už neutajím). 

Takže tak, mí drazí. Starý rok jsme skončili a nový začali ve velmi pracovním tempu. Ale je to práce, která nás těší, a která přináší viditelné a hmatatelné výsledky, což je nesmírně povzbuzující. Přeji vám stejnou míru nadšení pro cokoli, do čeho se vrhnete!