„Ano, to jsou všechny naše“, odpovídám s trochu křečovitým úsměvem a zrychluji krok.
Ne prosím, teď ne. Nezačínejte mi zase říkat "ježišikriste, to bych nedala", "no to vás obdivuju" a "vy máte ale odvahu" s tím opatrným zkoumavým pohledem snažícím se odhadnout, jestli jsem tradiční katolička, nevzdělaná cuchta nebo na hlavu padlá, že jsem si nechala uplést tolik dětí.
Ne dneska, ne teď, když máme za sebou dvě hodiny jízdy rozpařeným autem s ječícími dětmi. Ne dneska, když jsem nevyspaná až bych brečela, ale spát nemůžu (a brečet taky ne), protože nás čekají další dvě hodiny cesty.
Ne dneska, když mě bolí záda, hlava a oči, dneska potřebuju ze zdravotních důvodů omluvenku ze společenských konverzací s neznámými lidmi řešícími velikost, věkové a genderové složení naší rodiny.
Dejte mi, prosím vás, všichni pokoj.
Paní se ale nenechá mou chladnou reakcí odradit.
„No to je nádhera!!! To je požehnání! To máte za všechny miliony, že? Dneska lidé pořád jen řeší peníze, a vy přijmete do života tolik radosti!. Takové krásné dětí. Taková radost!“
Teprve teď se zastavuju a trochu překvapeně se otáčím. Paní v důchodovém věku vede kolo a rovnává s námi krok.
„A jak s nimi krásně mluvíte. Je vidět, že se jim hodně věnujete. Já jsem bývalý pedagog a takové věci poznám. To je radost, potkat takové lidi, jako vy! Musíte mít spoustu práce, ale budou vám v životě dělat pořád radost, uvidíte!“ Ještě se za námi chvíli s úsměvem dívá a pak zatáčí jinak.
Najednou mě záda už tolik nebolí. A vedro už není tak k zbláznění. A vyhlídka na zbytek cesty už ve mě nevzbuzuje hrůzu.
Nic o té paní nevím. Jen, že jsme se potkaly ve Vysokém Mýtě, že byla kouzelná a že pro mě její slova nemohla přijít v lepší čas.
Malý zázrak všedního života.
Takové pohlazení!
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že máme v Mejtě fajn lidi :D
OdpovědětVymazatTo teda! Cestou zpátky opět pro veliký úspěch zastávka na stejném místě a to se s námi zase družil nějaký pán středního věku (jeho manžela se styděla opodál na lavičce) a taky byl strašně nadšený a pozitivní. To nemůže být náhoda. Že by "v Mejtě" přidávali něco do vody?
VymazatMam slzy v očích .... sama mám bohužel holčičky jen 3,ale myslím to samé co paní. J
OdpovědětVymazatPaní byla úžasná. KOnečně ten správný komentář vašeho počtu, věkového a genderového složení dětí.
OdpovědětVymazatKdyž jsem to četla, přemýšlela jsem, jak bych reagovala já a říkala si, že bych asi taky žasla nad počtem dětí, avšak pozitivně. Říkala jsem si, že bych ti pogratulovala, (namísto rýpavých poznámek), načež jsem s úžasem zírala, že to ona paní udělala defacto také.
OdpovědětVymazatVíc takových lidí, nechť ti kříží cestu! :-)
Kráása;-).
OdpovědětVymazatVčera jsem četla článek o bydlení - byl to popis bytu "úspěšného muže". V diskuzi pod článkem se někdo podivoval, jak může být za "úspěšného" označen muž, který v bytě evidentně nemá rodinu a děti. Udělalo mi radost, že to ten anonymní čtenář vidí takhle. A dělá mi radost Váš skvělý blog a trochu Vám závidím. Trochu dost :-)
OdpovědětVymazatKrása :)
OdpovědětVymazatPěkný zážitek :)
OdpovědětVymazatMilá Ronjo, děkuju Vám, že píšete tento blog! Máte krásnou rodinu a dodala jste mi moc odvahy a energie žít si svůj vlastní život a názory druhých o tom, jak jsme nezodpovědní, když chceme víc dětí, házet suverénně za hlavu. Moc Vám fandím.Eva
OdpovědětVymazatP.S. Psala jsem Vám na uvedený email, ale přišlo mi, že zpráva nelze odeslat a email neexistuje.
P.S.2 Je možné, že na některých fotkách poznávám Boskovice?
Mailová adresa skutečně nefunguje, za což se omlouvám. Mám to na seznamu věcí, které je třeba vyřešit, až budu mít chvíli volna. Vzhledem k délce tohoto seznamu však odhaduji, že mailová adresa blogu ještě nějakou chvíli zůstane nefunkční. Zkuste klara.helanovaZAVINACyahoo.com (P.S. Určitě Boskovice! Respektive blízké okolí. Je tu ráj!)
VymazatRonjo♥
OdpovědětVymazat