A ještě jednou Rozárka

S vědomím rizika, že tu bude trošku přerozárkováno, se musím podělit o nejnovější zážitky s batoletem, jaké jsme doma ještě neměli. Vzhled anděla kombinovaný s neskutečně roztomilým projevem i dikcí, ale hlavně nesmírná vůle prosadit si svou a ve všem, úplně ve všem se vyrovnat všem ostatním dětem. Že jsou ostatní děti o pár let starší? To pro Rozárko není argument!

Prostředí: skautský tábor pro předškolní děti. Závěrečná pokladovka. Děti mají za úkol složit zkoušku odvahy spočívající ve slanění (respektive jen spuštění se) z cca osmimetrové skály. A co chce Rozárka? To co vždycky: "Taky, taky!"

A taky že jo.

Slanila. Dvouletá. Naprosto v pohodě, v klidu, ještě se dožadovala opakování atrakce. 

"Ale ty už jsi byla, Rozárko."

"Nebyla. Nebyla!!...MÁLO byla!!"

Byla jsem na ni pyšná až na půdu. No a co? Mámy můžou!