Když máš ale trápení (což jsi za posledního půl roku měla často), hodně málo spíš, moc si stěžuješ a je toho jen málo, co pro tebe dokážu udělat - kromě kojení, kojení a zase kojení. Spaní ve společné posteli ale pomáhá i s tím pláčem a poslední dobou se mi daří uklidnit tě držením za ruku a zpíváním, z čehož mám vážně radost. Mám pocit, že spolu navazujeme nové vnitřní pouto, když vedle tebe ležím, zpívám ti a cítím, jak se tvoje napětí uklidňuje a ty usínáš.
Jinak jsi úžasně komunikativní. Sama se snažíš mluvit, ukazuješ, miluješ prohlížení obrázků v knížkách, taky se moc ráda necháváš nosit a ukazuješ na fotky na stěnách, keramické ozdoby, kytky, ptáčky - o všem ti musíme povídat. Když zjistíš, že mě něco potěšilo, opravdu se snažíš to dělat. Například ses takhle naučila smrkat, což mě u ročního dítěte nepřestává udivovat, ale děláš to na pokyn spolehlivě.
Miluješ zvířata. Jedno z tvých prvních slov bylo "ki-ki", označení pro kočku. Teď už poznáš i koně a psa a když někde vidíš živé zvíře, spolehlivě tě to nadchne a snažíš se k nim hned doplazit a pohladit si je.
Moc obdivuju tvoje nasazení, co se týká tělesného rozvoje. I když nemáš úplně vrozenou tělesnou obratnost, všechno vynahrazuješ nesmírnou pílí. Jakmile přijdeš na novou věc, kterou můžeš udělat, zkoušíš ji tak dlouho, dokud se ji spolehlivě nenaučíš. Sedla sis v devíti měsících, lézt po čtyřech jsi začala o měsíc později a zároveň sis i stoupla. Teď, ve 14. měsíci, obcházíš krásně nábytek a umíš si i stoupnout v prostoru a udělat dva krůčky. Moc tě to baví a já jsem z tebe úplně nadšená, jako bys byla první dítě, které se kdy naučilo chodit. Možná nejsi první, ale pro mě jsi jedinečná a dokonalá. S tatínkem tě moc milujeme.
Pusu
Máma
Žádné komentáře:
Okomentovat