Přirozené následky v praxi aneb Zmrzlíci

Září je za polovinou, venku 17 stupňů Celsia, svěží vítr a v opuštěné požární nádrži se koupou děti.

Moje děti.

Respektive, koupe se hlavně Bětuška. Maruška s Rozárkou si jen máčí nohy.

Samozřejmě jsem mohla 15 minut před tím celý nápad jít si ke koupališti "jen namočit nožičky, maminko" hned zatrhnout. Protože vím, že je tam zima, a protože vím, že si nikdy nenamočí jenom nožičky. Jenže - M+B na tom trvaly. Kdybych jim to zakázala, nastal by pláč a skřípění zubů. Takže jsem je varovala, nechala je, ať se oblečou podle svých představ, a vyrazily jsme. Holky v letních šatičkách a s ručníčky. Já s teplým oblečením pro Rozárku, u které ve dvou letech neočekávám rozumné a přiměřené rozhodování o míře oblékání.

U starších holek jsem se rozhodla, že je v tom nechám vykoupat. Obrazně - i doslova.

Výsledek? Mohutné drkotání zuby při oblékání šatiček, úprk domů a po cestě: „Já už se NIKDY nepůjdu koupat v takové zimě, maminko!!“ Žebrání, jestli by jim Rozárka nemohla půjčit bundu. Nemohla. A „Teď už vím, že když člověk z té vody vyleze, tak je fakt strašná zima!"

Experiment tedy považuju za úspěšný. Starší holky dostaly možnost o sobě rozhodovat (což dětem často hodně chybí) a nést následky svého rozhodnutí. Zvýšily si kompetence v oblasti přiměřeného oblékání a ve volbě aktivit vhodných vzhledem k aktuálnímu počasí. Pěkně se proběhly (hlavně cestou domů) a doma jsme následující hodinu strávily zachumlané v peřinách s knížkou.

Jako bonus - nebyla scéna, že jsem zlá, protože je nenechám jít si "jenom namočit nožičky, ale fááákt, chápeš to, mami???"

Win-win.

Zásadní informace pro úzkostlivé rodiče: z koupaliště to máme domů 80 metrů a holky jsou zdravé jako řípy. Mít děti zvyklé na přetopený byt, které soplí a kašlou od října do května, využila bych svého práva veta a koupací aktivitu zatrhla jako přečin proti zdraví a lidskosti.