neděle 30. března 2014

U doktora

Já: (při vstupu do ordinace šeptem zdravím): "Dobrý den"
Dr: (bez pozdravu): "Tak co vás trápí?"
Já: (šeptám): "Už týden nemůžu mluvit, bolí mě v krku, stupňuje se to, dnes v noci jsem nemohla dýchat, jak jsem měla krk oteklý. Tak jsem se přišla ukázat, jestli už to náhodou není na antibiotika."
Dr: (píše do papírů): Dnes chrapot. "Horečky máte?"
Já: "Ne, jen teploty, tak 37,6".
Dr: (píše do papírů): "36,6, to je v pohodě. Mrknem na to. Krk v pořádku, angína to není, antibiotika ve vašem stavu určitě brát nechcete, to nemyslíte vážně, ne? Navíc je to viróza, na tu se antibiotika nedávají. Vždyť nemáte ani teploty."
Já: "To je dobře, že to není angína, ale já to doma nepoznám, když jsem nemohla dýchat, myslela jsem, že už to třeba na antibiotika bude."
Dr.: "Ale na udušení to není, ne? Tak vidíte. Já vám ty antibiotika opravdu nedám, vždyť jsme těhotná! Kupte si Paralen a berte si Paralen."
Já: "Ale tu už dělám týden."
Dr.: "To nevadí, tak to dělejte dál. Jezte vitaminy C a hodně pijte. Nejdůležitější je hlasový klid a odpočinek na lůžku."
(Ó díky! Do teď jsem každý den běhala půlmaraton a do toho si zpívala operní árie).
Dr.: "Nic jiného vám není?"
Já: "Mám ucpané dutiny, bolí mě hlava."
Dr.: "Na to stačí inhalovat Vincentku. Kašel nemáte?"
Já. "Nemůžu odkašlávat, bolí mě na průduškách."
Dr.: (mávne rukou): "Tak vidíte, ani kašel nemáte". ( K sestře: "Těhotná a chtěla by antibiotika!!!" )


http://2.bp.blogspot.com/-6mjyiDwmr3o/TpseP7gtoqI/AAAAAAAABa8/PdIGq0zoqcQ/s400/doctor_cartoon-13174.jpg

úterý 18. března 2014

V lese, jó v lese...

...a trochu taky na louce.

S přihlédnutím ke svému odporu k masovým výchovným institucím jsem původně neměla vůbec v úmyslu holky do nějaké školky posílat, pokud si o to (jednou) neřeknou samy. Díky svému svobodnému povolání a určité míře psychické odolnosti jsem měla v plánu být s nimi doma a piplat si je, dokud by to mě nebo je nepřestalo bavit (nebo dokud na dveře nezabuší škola).

Vzhledem k nastávající zásadní změně rodinných poměrů jsem se ale začala poohlížet po tom, jestli by holky opravdu nemohly někam (aspoň občas) chodit. Pro moje i jejich dobro - až budu hodinu kojit, přebalovat a převlíkat poblinkaný mrňata (a za hodinu znovu, a tak pořád dokola), nebudu se holkám doma moct věnovat ani zdaleka tak, jak bych chtěla.

Volba padla na místní lesní školku neboli klub. Filosofie lesních školek je zcela v souladu s mým přesvědčením, že špatné počasí a snížené hygienické podmínky nejsou překážkou blbnutí pod širým nebem. Nastal můj několikatýdenní stres, jestli máme dostatečně outdoorovou výbavu, kupování batůžků, pohorčiček, pláštěnek a tak dál. (Jako obvykle jsem to moc řešila, dnes jsme byly v porovnání s ostatními dětmi spíš převybavené než cokoli jiného).

Dnes jsme si tedy poprvé zkusily, jestli:

  • se zvládneme ráno vyhrabat, vyčůrat, převlíct a naložit do auta tak, abychom stihly sraz v 8.00 (zvládneme, sice se snídaní v autě, ale šlo to!)
  • se nám bude líbit "paní učitelka", alias teta Gabča, která má celou tu bandu na starosti (líbí se nám všem třem! Je úžasná.)
  • dopolední lesní program zvládnou fyzicky nejen holky, ale i já (tak tak, ale jo, porod se zatím nekonal.)
Teď už zbývá jen zjistit, jestli to tak holky zvládnou i bez mého nebo tatínkova doprovodu. To hodláme testovat až za pár týdnů...trochu z toho mám obavy, ale snad se holky otrkají. S paní na hlídání taky chodí radostně ven na celé odpoledne. Školka v tomto provedení je vlastně dost podobná, jen je tam víc dětí. (Děti jako takové bohužel nejsou pro holky žádné velké lákadlo - v necelých třech letech ještě nikdy žádnou závratnou touhu po kolektivu neprojevily. Suplují si jej navzájem báječně a vypadá to, že nikoho třetího do svého sevřeného vztahu zatím pouštět nechtějí.)

Tak nám držte palce!





neděle 16. března 2014

Na břehu řeky Svratky

Minulou sobotu jsme využili k rodinnému výletu. Sešlo se nám totiž několik vzácných faktorů zároveň - bylo krásně (i když v dnešním větru se na to skoro zdráhám vzpomínat), mě bylo dobře, všichni jsme byli zdraví a navíc jsme dostali pozvání od kamarádů, bychom přijeli shlédnout jejich pasivní domek.

Holkám jsme po zimě konečně vytáhli odrážedla, která dostaly loni v červnu k druhým narozeninám. Letos už na nich jezdí podstatně sebevědoměji (a já mám podstatně větší problém je dohonit, ale to je i změnou těžiště - zkuste vyvinout něco, co alespoň vzdáleně připomíná běh, když máte na břiše zavěšený desetikilový pytel).

Nejprve jsme se tedy byli podívat, jak se bydlí v dřevostavbě, a poté jsme vyrazili do Bítýšky na nenáročnou vycházku podél řeky.


Holky drandily docela zvesela...


..největší atrakce ale byla řeka, tou doma nedisponujeme. Hlavně je na ní skvělé, že se do ní dají beztrestně házet klacky a kameny - v místním lesním rybníčku holkám dovolím jen pár šišek a i tak trpím pocitem, že znečišťujeme hladinu. Do řeky se dalo házet zblízka a beztrestně. Paráda!



                              

Bětuška cestou domů tradičně kolo vzdala. Je spíš sprintér než vytrvalec...to Maruška jezdí pomalu, ale jistě a odrážedlo nemá ve zvyku odkládat, dokud nedosáhne cíle.









neděle 9. března 2014

Třetí trimestr...

: Tak dneska začínám třetí trimestr.
Manžel: Třetí třetina? A na kolik se to hraje? (Chvíli přemýšlí)....Prodloužení asi nebude, co? Spíš pak to bude rovnou POWER PLAY!