neděle 29. dubna 2012

16/52 Pokroky

V prvním roce života dítěte se neustále pohybujeme mezi nějakými vývojovými milníky. Těch "prvních" je od narození strašně moc, na některé čekáte úpěnlivě, jiné vás docela zaskočí. První úsměv, první přetočení na  bříško, první slabiky, první popolezení, první sednutí. První den, kdy dítě zopakuje vaše paci-paci-pacičky, které vás naprosto odvaří a začnete přemýšlet, jestli pro potomka tak geniálního postačí Oxford, nebo ho budete muset poslat až na Yale.

Bětuška po několikaměsíčním období bez nějakých zjevně viditelných pokroků v posledních 14 dnech urazila ohromný kus cesty: začala se plazit po bříšku, stavět se na všechny čtyři, dělat most a hned si i sama sedla. Je z těch nových možností tak nadšená, že nemůže spát (doslova, v postýlce je nutné ještě před spaním honem vyzkoušet všechny nové i staré pozice, přitahování se do kleku, sezení, otáčení se, vrtění, mluvení, prostě cokoli, co zcela znemožňuje usnutí). Když se jí poprvé podařilo sama se posadit, byla z tohoto pokroku skoro (ale jen skoro) nadšenější než já - pohleďte na ten výraz absolutního štěstí:

čtvrtek 12. dubna 2012

15/52 Předjaří

Nebo spíš brzké jaro - na pondělním velikonočním výlětě s Betanií. Nádherné počasí, krásná trasa přes Hády, pak kolem Svitavy do Obřan. Na snímku v hlavní roli sasanky pryskyřníkovité a dymnivky (netroufám si hádat, jaké). Jinak fialky, petrklíče, popence, prostě všechno to, na co je u nás ještě týden-dva moc brzo.V Bérně jsou halt napřed!



středa 11. dubna 2012

Sandtnerka

Dostala jsem od své úžasné babičky z maminčiny strany rodinný poklad: Knihu rozpočtů a kuchařských předpisů od Marie Janků-Sandtnerové. Tahle téměř legendární kuchařka vyšla poprvé v roce 1924 a vařily podle ní minimálně dvě generace kuchařek.Většina starších vydání, na které dnes narazíte, pochází přibližně z roku 1950. Nejnověji se dá pořídit i přetisk kuchařky s doplněním dnešních poznatků o výživě (například zde).

Naše vydání je ale podstatně starší a patrně jedno z prvních. S určitostí se to zjistit nedá, prvních 15 stránek chybí. Jisté ale je, že si ho pořídil prastrýc poté, co odešel od vídeňské hradní stráže do výslužby, zpět do rodného města. Postavil dům, ve kterém žil sám (životní lásku, krásnou Hertu, mu rodiče neschválili, patrně proto, že byla evangelička. Rodinné fotografie z té doby nicméně zachycují prastrýce s Hertou v horizontu mnoha let, takže kdo ví, co vše a jak dlouho se dělo souhlas nesouhlas.) Protože si v novém velkém domě i sám hospodařil, šel na to jako správný muž a pořídil si vařicí příručku. Když pak v roce 1947 tragicky zemřel, přešla kniha - již dosti používaná - do majetku mé babičky.

A teď ji mám já.

Používaná je opravdu hodně. Stránky jsou po okrajích zhnědlé od omastku a odlupují se, vazba je úplně rozsypaná a poskládat stránky tak, jak jdou za sebou, mi dalo docela práci. Na hřbětě už není původní název čitelný:




Protože se ale tenkrát na knihách nešetřilo, je celá vysázená na křídovém papíře, snad jen díky tomu se zachovala. Už se těším, až vyzkouším všechny ty jidáše, Boží milosti, rozhudy, trojctihodné koláče a jiné polozapomenuté delikatesy.


Kromě receptů kniha stručně pojednává i o slušném chování u stolu ("Nálada u stolu má být srdečná, družná a veselá a každý účastník má něčím k ní přispěti. Jeviti přílišnou chtivost předložených jídel nebo nápadně vyhledávat nejlepší a největší kousky jest společenskou nevychovaností"), výživě dětí ("Rovněž chybují velmi mnozí rodiče, když dítko své překrmují masem, neb podávají mu nápoje opojné, organismus jeho ničící"), poskytuje také dost praktické rozpočty: holoubě je pro 1-2 osoby, krocan 10-12 osob)...Příručka je to prostě zevrubná. Netají se ani s přípravou alkoholických nápojů (kmínový likér, Vermut čili pelyňkové víno), v těchto partiích je ovšem obzvláště potrhaná. Představuji si prastrýce, jak jí listuje, už už se třesoucí na sklenku toho pelyňku :)

Takže teď už jen ji nechat znovu svázat (neznáte dobrého knihaře v Brně?) a můžu se ponořit do vesmíru aspiků, holoubat a domácích zavařenin. Jupí!

čtvrtek 5. dubna 2012

14/52 Maruška je zpátky :)

Tedy ta Maruška, kterou jsme znali prvního půl roku jejího života: spokojené a usměvavé dítě, které nevyžadovalo moc pozornosti a ke štěstí mu stačily nečekané maličkosti.

Snad konbinací velké operace, pobytu v nemocnici, měsíc trvajícího nachlazení a neustálého růstu zubů jsem Marušku v poslední době moc nepoznávala: neustále vyžadovala nošení nebo aspoň chování na klíně, úsměvy šetřila a když jsme nějaký vyloudili, stejně během několika vteřin následoval pláč (při oblékání, přebalování, dávání do postýlky, do židličky, do křesílka, na zem....)

Zuby se ale konečně vyklubaly (prozatím tedy) a Maruška se zotavila na duši, díky Bohu. V posledním týdnu nám zase ukazuje tvář nejšťastnějšího dítěte pod sluncem. Dokáže s hlasitým smíchem válet po sudy po posteli, nebo se místo odpoledního spaní hodinu plácat na břiše v postýlce a královsky se u toho bavit. Nevím jak ji mám vychovávat, když z ní taky dostávám záchvaty smíchu...každopádně poslední dny jsou u nás krásný a usměvavý.

13/52 Zelená

Nebylo mi jasné, kde bych takhle brzy na jaře ulovila nějaký pěkný zelený snímek, ale minulý týden mě doma tohle přímo praštilo do očí: holkám jsem oblíkla půjčené dupačky od tety Jany, položila jsem je na hrací deku a najednou koukám, jaké dokonalé barevné ladění zelených a tyrkysových dupaček se zelenou a tyrkysovou dekou - to už je prostě vrchol uměleckého řádění barvy ladící matky, sladit děti i s interiérem a doplňky :)

12/52

Časné jaro nastavilo očekávání vysoko, v půli března téměř tropy, a tak na sebe první letošní grilování nemohlo nechat dlouho čekat. Holky se zájmem přihlížely z kočárku umlčené flaškama, které u nás teď nově fungují jako nejspolehlivější způsob, jak zařídit na chvíli ticho (dokud ovšem není vypito, pak následuje odhození flašky a řev, zejména u Bětušky, která se asi měla narodit jako vodník. Objem, který je schopná vypít, jako rodiče moc nechápeme a látkové plíny nestíhají).