čtvrtek 29. prosince 2011

Desatero rad pro matky dvojčat

Zde je několik dobrých rad, které jsem dostala nebo vyčetla před tím, než se holky narodily - a několik takových, které jsem nedostala, ale bývala bych byla ráda, kdybych je dostala.Takže co mi pomohlo ve zdraví a relativní pohodě přežít prvních šest měsíců:

1. Order! aneb S režimem dál dojdeš. Pokud chceš přežít první měsíce ve zdraví, zapomeň na moderní poučky o krmení dítěte kdykoli si řekne (on-demand feeding) a ponechání volné ruky v tom, kdy půjde dítě spát. Dvojčata je potřeba krmit zároveň a dávat je spát ve stejnou dobu, jinak nejenže nebudeš mít čas si umýt hlavu - nebudeš na to mít ani sílu. Maminku nebo tchýni, které budou štkát nad ubohým holátkem, které budíš z andělského spánku (buď aby se najedlo, když vstal i sourozenec, nebo aby nespalo moc dlouho a vydrželo spát v noci) buď ignoruj, nebo je rovnou nech, ať to na dva dny vezmou za tebe.

2. Help - I need somebody! Pokud patříš mezi hrdé samo-ženy, které všechno zvládnou, zařídí a opatří a raději by sis ukousla ruku, než někoho požádala o pomoc, mám pro tebe jedno slovo: Zapomeň. S dvojčaty budeš pomoc potřebovat neustále, už jen proto, že sama dvojkočár nevyneseš do autobusu, nepodržíš si dveře, nemluvě o tom, že kam mono-matka své dítě může klidně vzít, ty budeš potřebovat hlídání. Dobrá zpráva ale je, že většina rodin a kamarádů na dvojčata reaguje pozitivně a pomocné ruce se někdy najdou tam, kde bys je čekala nejméně. Jestli máte v rodině poněkud napjaté vztahy s prarodiči z jedné či druhé strany, očekávání dvojčat je skvělá příležitost, jak pošramocený rodiný život napravit. Usmiřte se a dejte si šanci - i slepicoidní tchýně je lepší než žádná tchýně - tedy téměř vždy. Praktická forma pomoci viz bod 3.

3. Get them out aneb Ven s nimi! Alespoň v několika prvních měsících, kdy je spánková deprivace nejakutnější, je nejlepší pomocníky využít k vožení kočárku v dostatečné vzdálenosti od domu. Teprve když dvojčátka definitivně opustí domácnost, budeš mít dostatečný klid na to jít si na chvíli lehnout, zajít si na záchod nebo se (pro změnu) naobědvat. Alternativní forma pomoci, hlídání dětí doma, zatímco ty jsi také přítomná, je podstatně méně účinná: jedním uchem budeš pořád poslouchat, která z ratolestí to řve a nedá ti to, abys neběhala do jámy lvové s vysvětlením, že na tento druh řevu je potřeba aplikovat dudlík, na tento vyměnit plínu a že kojeneckou vodu je třeba převařit. Ostatně vožení kočáru je dobré i pro pomocníka: projde se na čerstvém vzduchu, denní dávku fyzické aktivity si po tlačení 25kilového nákladu do místních kopců může s úlevou odškrtnout, ve volném prostoru se řev dětí líp rozprostře takže nehrozí prasknutí bubínků - ale hlavně, ví přesně, kdy se má vrátit domů, takže i případně ječící ratolesti zvládne s úsměvem toho, který ví, že „za dvacet minut vás mám, bestie, z krku“.

4. Keep it cool aneb Dítě, které řve, žije. Ne že by sis mohla jít v klidu lakovat nehty, ale pokud zrovna kojíš nebo přebaluješ druhé dítě, v klidu práci dokonči a pak běž teprve uklidňovat řvounka. Pokud totiž odejdeš od nedodělané práce, hrozí,  že se ti rozeřve nedokojené dítě, které má hlad, obává se, že předčasně odejmuté prso už nikdy neuvidí, na přebalováku se pokaká nebo z něj rovnou spadne. Okamžitou pozornost řevu věnuj pouze pokud nabude neobvyklé intenzity, zní tlumeně nebo náhle zmlkne.

5. Prevention aneb Problémům je lepší předcházet, než je řešit. Jako špičkový manažer (kterým se staneš) se snaž vypozorovat krizové body a řešit problémy dříve, než nastanou. Může to znamenat mít při kojení jedné ratolesti v dosahu lehátko s druhým pokladem, abys ho mohla zuřivě houpat volnou nohou. Pořád ale lepší než kojit v ohlušujícím řevu, kdyby si nekrmený sourozenec zrovna připadal odstrkovaný. Nebo se nauč běhat po domě v plné polní (boty, kabát, čepice i rukavice), pokud děti špatně snáší čekat v kočárku oblečené, než ty se rozhodneš, zda se ti dnes lépe hodí modrý či fialový šátek. Některé děti je taky lepší dát spát těsně před tím, než začnou být unavené. Vyhneš se tím dvacetiminutovému ječení v postýlce, poslintání, posmrkání a poblití peřinek v afektu. Variant je nepřeberně mnoho, tak jako možností, jak a kdy ti to můžou děti dát pěkně sežrat. Ber to ale sportovně, většina problémů má krátké trvání a za měsíc, dva se vynoří nové problémy tam, kde bys je neočekávala, zatímco ty staré zmizí v propadlišti dějin.


6.  Lidi mají blbé řeči. Smiř se s tím, ušetří ti to hodně energie.


7. Rodová pospolitost aneb Šestinedělí má smysl. Pokus se už dopředu vše zařídit tak, abys alespoň prvních pár týdnů po porodu byla zbavená povinnosti mazat manželovi chleba do práce (ukaž mu, kde máte v kuchyni nůž. I když...raději ho snad nauč kupovat krájený chleba), rýt zahrádku (stejně na ni nebude čas) a šůrovat byt (špinavých podlah si stejně všimneš jen ty). Využij první týdny k tomu, aby ses dala dohromady po těhotenství a porodu a zvykla si na ty dva nové životy, které se tu najednou hlásí o svoje práva. Zůstaň klidně zalezlá v posteli a jen koj, přebaluj (i to může dělat někdo jiný), raduj se, mazli se s nimi, koj a spi.

8. Nap time! aneb I dvacet minut spánku stojí za to.  Všechno řvaní, kvílení, krmení a utírání nosů zvládneš s daleko větším přehledem vyspaná. Být vyspaná je prostě první krok k tomu být dobrou matkou. Pokud jsi nepovila nadprůměrné noční spáče, nauč se využívat každou chvíli k tomu, abys dospala noční krmení a přebalování, zejména v prvních měsících, kdy obě děti v noci nakojit,  přebalit a uspat trvá přes hodinu a za další hodinu je čas vstávat a začít znovu.

9. Priority, priority aneb Jaký si to uděláš... Tvůj osobní pocit, jak péči o dvojčata zvládáš nebo nezvládáš, bude do značné míry záležet na tom, co od sebe očekáváš. Pokud máš představu, že udržíš domácnost čistou, zvířenu nakrmenou a vyvenčenou, každé ráno se zvládneš 40 minut malovat a manžel po návratu domů najde na stole tříchodovou večeři, jako to bylo než přišly děti, patrně tě čeká pocit určitého (naprostého) selhání. Radím postoj otrlý a minimalistický: každý den, kdy se děti dožijí večerního uložení nakrmené, jakžtakž čisté a nepřizabité jsi odvedla pořádný kus práce a můžeš si jej v  duchu zařadit jako úspěšný. Všechno ostatní je jen nástavba - prémie navíc. Jsou dny, kdy prémií v podobě upečených buchet a převlečených postelí bude víc a jsou dny, kdy nebudou žádné, ale jak říkám...dokud jsou děti v pořádku, jsi skvělá a toho se drž!


10. Watch out for the crazy ones aneb Dávej pozor, s kým se stýkáš. Na mateřské se ti patrně pozmění okruh známých, na kafíčko po práci s kolegyní prostě už není tolik času a pravděpodobnější společnost ti budou dělat ostatní více či méně příčetné ženy postižené mateřstvím. Většinou je skvělé promluvit si s člověkem v podobné situaci, ve většině měst jsou kluby dvojčat a vícerčat, zavítej tam, když nic jiného, aspoň budeš vědět, že v tom nejsi sama a často získáš užitečné tipy. Dávej si ale pozor na matky (ať už mono či double) které jsou stále v pohodě a cool, jednou rukou škrábou bio mrkev k svačině a druhou si vážou dítě do složitého úvazu v šátku z pravé eko-bio-bavlny  (k nám importován pohříchu neekologickou leteckou dopravou, ale nebudeme bazírovat na maličkostech). Patrně z nich budeš mít depresi. Stejně nevýhodné jsou ale maminky, které jsou neustále zničené, vyplivnuté a vystresované péčí o svého jedináčka a trpí pocitem, že jedině když se ti se vším svěří, bude jim lépe (takzvaní energetičtí upíři). Prostě se pokus stýkat s holkama, které mají zdravý nadhled, většinou péči o děti zvládají, dokáží ti poradit i pomoct, ale taky otevřeně přiznat, že je někdy ta mateřská na zbláznění. A nezapomeň, že kontatky s bezdětnými kamarádkami ti pomohou udržet konverzační schopnosti i v jiných okruzích, než jsou zoubky, kašlíky a konzistence či barva dnes odsátého hlenu.

2 komentáře:

  1. Tedy Ronji, gratuluji, s úžasnou brilancí sepsaný návod jak se nezbláznit. Ocenila bych ho, přestože matka jedináčka, už letos na jaře.
    Bětka

    OdpovědětVymazat
  2. wow, super článek a rady. Hodně jsem se v tom článku našla. Mamka od 7 měsíčních dvojčátek

    OdpovědětVymazat