pátek 30. září 2011

Milá Bětuško,

v sobotu ti byly tři měsíce. Jsi úžasná!
Nejdřív ti chci napsat, že se nádherně směješ. Na mě, na tátu, na babičku, ale nejvíc na žluté kousátko v podobě žirafy, z toho jsi prostě odvařená :)
Jsi pohybově moc šikovná. Koníčky paseš už od druhého měsíce. Pořád se zvědavě koukáš kolem sebe a začínáš si nahlas broukat. Tvůj úsměv a dobrá nálada nám pomohli přestát hospitalizace s Maruškou.
Hlasivky máš teda taky pořádný. Když tě bolí bříško, ví o tom sousedi v okruhu devíti kilometrů...ale necháš se rychle uklidnit, v náručí nebo v šátku.

S jídlem se taky moc nezdržuješ, za pět minut máš v sobě všechno, co potřebuješ. 
Jsem moc zvědavá, kdy se začneš otáčet a potom lézt. Zdá se mi, že už to bude brzo, děláš rychlé pokroky.

Moc ráda se dívám, jak si povídáš s tátou. Jsi mu tak podobná a jeho hrozně baví, jak se na něj směješ a děláš obličeje. Když vás vidím takhle pohromadě a chovám si Marušku, můj svět je úplný a dokonalý.

S tatínkem tě moc milujeme.

Pusu

máma

neděle 25. září 2011

Určitě jsou i horší věci...

...než vidět mou vymodlenou, ani ne tříměsíční holčičku napojenou na hromadu přístrojů, než ji slyšet plakat, když se s bolestí probírá z narkozy, než ji držet v náručí, když jí z hlavičky po právě vytáhlé kanyle stříká krev.

Jen mě zrovna teď tyhle dostaly. Napíšu víc až se vzpamatuju a vzpamatovat se musím, protože to hlavní, velká operace, nás teprve čeká.

úterý 20. září 2011

Motol

Jsme v Motole na dalších vyšetřeních. Odstávka blogu na pár dní, než se vrátíme. Držte nám palce, ať jsou výsledky vyšetření pozitivní, Maruška zvládne obě potřebné narkozy a ať tam můžeme být spolu všichni čtyři :)

neděle 18. září 2011

Santana

HPo dlouhé době zase jedna písnička - jedna z mála nepříliš starých, které mám ráda. Santana je podle mě skvělý a album Shaman je patrně z jeho nejlepšího. Kombinace se Sealem, té prostě nejde odolat.

Obrat "You are my kind" jde přeložit různě - nejpřesnější by myslím bylo "jsi taková, jaké mám rád", ale použít jde i "jsi jako já" - této verze se držím při překladu textu, spíše kvůli stručnosti.

Tak doufám, že všichni máte někoho kdo je "takový, jaké máte rádi" - a pokud ne, tak vám přeju, ať ho rychle najdete :)



Stay with me baby / Zůstaň se mnou, lásko
And that's all I ask of you / Nic jiného po tobě nechci
And I know that someday / Vím, že jednou
You won't remember / Si nebudeš pamatovat
The way that this moment feels to you /  Jak se právě teď cítíš
 Don't let it go / Nenech to jít
Don't turn your back on what you think you know / Neodcházej od toho, co ti připadá známé
You never know you know / Nikdy nevíš
Don't leave it alone / Nenechávej to být
Cause I need you to cling to / Protože já se tě potřebuju držet

[Chorus:]
Cause you are my kind / Protože jsi jako já
You're all that I want / Jsi všecho, co chci
Here in this life / V tomhle životě
Until we are gone / Než z něj zmizíme
Our breath and our skin / Náš dech a naše kůže
Our hearts and our minds / Naše srdce a naše mysl
They're one and the same / Jsou jedno a totéž
You are my kind / Jsi jako já

Well call on me baby / Tak se mi ozvi, lásko
If you should ever need someone / Jestli budeě někdy někoho potřebovat
To help get your head straight / Aby ti pomohl urovnat myšlenky
I'll be your resident all night / Zůstanu u tebe celou noc
Sure am glad just having you around / Jasně že mi stačí, když jsi se mnou
Well all that I know / To je to, co vím
When you find love you never let it go / Když najdeš lásku, nikdy ji nenecháš odejít
You never know you know / Nikdy nevíš
Without you I'm lost / Bez tebe jsem ztracený
I get scattered / Roztříštěný
I'm shattered / Jsem otřesený

[Chorus:]
Cause you are my kind
You're all that I want

Here in this life
Until we are gone
Our breath and our skin
Our hearts and our minds
They're one and the same
Cause you are my kind
We're one and the same
You are my kind

Don't let it go
Don't turn your back on what you think you know
You never know you know
Don't leave it alone
Cause I need you to cling to

[Chorus:]
Cause you are my kind
You're all that I want
Here in this life
Until we are gone
Our breath and our skin
Our hearts and our minds
They're one and the same
Cause you are my kind

[Bridge]Our love and our life / Naše láska a náš život
My heart and my soul / Mé srdce a má duše
Need you tonight / Dnes v noci tě potřebuju
Your love makes me whole / Díky tvé lásce jsem úplný
And it's all I can stand / To jediné vydržím
Until you come home / Než přijdeš domů
I need you tonight / Dnes v noci tě potřebuju
Cause you are my kind / Protože jsi jako já
I need you tonight / Dnes v noci tě potřebuju
Cause you are my kind / Protože jsi jako já

čtvrtek 15. září 2011

Hacka

Hacka je trochu divný název pro závěsnou látkovou kolébku, kterou považuju za jeden z nejlepších kousků naší výbavičky. Hacky se prodávají například na Nošení dětí, ale jdou taky vyrobit doma. Já se rozhodla pro domácí výrobu. Koupila jsem dvě krásné látky v IKEA (což celou akci mírně prodražilo), pokud máte doma 4-5 m pevnější látky, máte vyhráno a ušetřeno. Mamulka moje zlatá se uvolila provést šití na stroji, takže jsem toho byla ušetřena. Základní schopnost šití na stroji je pro úspěch akce, myslím, nezbytná.

Při šití jsme postupovali podle tohoto návodu. Pak už stačilo koupit v Baumarktu jednu dlouhou tyč, kterou jsem rozřízla napůl (pro jednu hacku stačí násada od smetáku), háky na zavěšení do dřeva, manžela jsem přemluvila, aby vydoloval karabiny uschované ze svých lezeckých dob a ještě jsem po internetu koupila dvě pružiny (inzerované přímo u hacek. Za 250,- jedna se mi ale zdály celkem drahé, v domácích potřebách nebo v železářství by šly, myslím, sehnat stejně dobré levněji).

Protože je ušitá hacka celkem velká, vystýlám ji polštářem. Holky si v tom hoví jako v bavlnce a jdou schopné v tom spát mnohem déle, než v postýlce. Zatím úspěšně používám jen jednu, v podstatě nám stačí - druhou hodlám instalovat v přízemí, abych měla bezpečné úložiště a uklidňující stanoviště i dole :)

Výbavička - rekapitulace

V těhotenství jsem dlouho a složitě řešila, co pořídit a co ne. Jak už jsem zmiňovala, nerada hromadím věci, které nejsou nezbytné, na druhou stranu jsem samozřejmě jako prvorodička měla strach, abych na nic nezapomněla a nic mi nechybělo. Tady shrnuju svůj současný pohled na některé kusy výbavy, které doma máme (takže názor po necelých 3 měsících užívání):

Hacka: o hackách píšu v samostatném článku. Hacka je skvělá na uklidnění a v nouzovém případě uspání dítěte (snažím se, aby holky usínaly samy v postýlce, ale když nemůžou zabrat, je hacka skvělá). Taky je to velmi bezpečné odkladiště dítěte, Bětka si tam hoví, zatímco přebaluju Marušku a nehrozí pád z postele - z hacky se prostě nedostane, ani kdyby chtěla. Hacku doporučuju každému, ale rodičům dvojčat obzvlášť - je to pro mě jeden z mála způsobů, jak uklidňovat obě děti zaráz: jedno drndám v hacce, u které sedím s druhým v náručí.


Haipa-daipa baby vak: využila jsem ho maximálně. Teď (2,5 měsíce) do něj holky začínají být už velké, ale na začátek byl super. Pro větší a těžší dítě naprosto nepraktický, protože z nošení hned bolí rameno, ale nepřekonatelný v tom, jak rychle se tam dá dítě šoupnout. Využívám jako první pomoc, když Bětku bolí bříško a na ruce řve - šup s ní do vaku, do pěti minut spí, po cca 15 minutách tak tvrdě, že ji můžu přendat do hacky. Protože se využije opravdu dost krátce, doporučuju koupit z druhé nebo třetí ruky.

Šátek na nošení: pro začátek mám z druhé ruky elastický šátek (Moby). Je velmi snadný na navázání. Až holky poporostou, budu potřebovat pevný šátek, který momentálně vybírám. Šátek je fajn, ani při delším nošení z něj nebolí ramena tak jako z Haipa-Daipa vaku. Mínus je, že jsem jediná, kdo je v něm ochoten nosit: ve vaku i v Manduce může nosit i tatínek nebo babička, ale k navázání šátků se nějak neodhodlali. Každopádně pro nosiče-začátečníky doporučuju elastický šátek z druhé ruky, dobře se na něm učí úvazy.

Manduca: skvělé nosítko, o kterém jsem už psala. Předpokládám, že jeho hlavní čas u nás teprve přijde, přeci jen jsou holky ještě malé. Kdybych nebyla neskromná, stačila by mi na nošení dvojčat kombinace jedna Manduca + jeden šátek, ale já pořídila hned dvě. Aspoň pěkně ladíme :)

Koupací kyblík: původně jsem ho zařadila na seznam zbytečností, které kupovat nebudu. Ve vaničce ale holky hodně plakaly, obzvlášť Bětka. V kyblíku jsou v uzavřeném prostoru, který jim připomíná dělohu a opravdu jsou tam podstatně klidnější. Po několika prvních nesmělých pokusech už se nám v něm začaly i usmívat. Protože je to celkem nerozbitný kus plastu, doporučuju koupit z druhé nebo třetí ruky. Originál Tummy-Tub je prý nejlépe tvarovaný a dítě v něm neklouže dolů. My mámě nějaký noname a trochu v něm holky fakt kloužou, musíme je přidržovat. I tak jsme ale maximálně spokojení.



Dvojčecí kočárek: Bumbleride byl skvělá volba, je pěkný, praktický, krásně se řídí a projde osmdesátkami dveřmi. Máme ho z druhé ruky, takže za rozumnou cenu. Jiným dobrým kočárkem pro dvojčata je EasyWalker, má podobné vlastnosti jako Bumbleride, ale mě se zoufale nelíbil design. Třetí volbou by byla Teutonia, ale tam se mi nezdá praktické, že prostor pro děti není oddělený. U některých dvojčat to asi nevadí, u některých ano a fór je v tom, že člověk v okamžiku pořizování kočárku neví, jaký bude jeho případ :) Každopádně kdybych měla peníze jen na jednu věc, byl by to kvalitní kočár a to klidně z druhé ruky.

Kojicí polštář pro dvojčata AZ Nurse Pillow: nevím, jestli bych bez něj dokázala holky tandemově kojit. Řekla bych, že pro matky dovjčat, které chtějí svoje děti kojit zaráz, je v podstatě nepostradatelný. Prodávají se dva typy: nafukovací a s kuličkami. Nafukovací (který máme) má tu výhodu, že jej lze vyfouknout a snadno někam přepravit. Bohužel ale taky tu nevýhodu, že může prasknout, což se nám při převážení stalo - respektive se rozlepil jeden ze švů, takže polštář uniká. Nevím, jestli jsme jen měli smůlu, nebo je to jejich obecná vlastnost. Každopádně při kojení jednoho dítěte mi přijde, že polštář nepotřebuju vůbec, bohatě mi stačí na podložení deka - takže "jednomatkám" bych radila zbytečně neutrácet :)

Lehátko-sedátko - taková ta polohovatelná věc, kam umístit dítě. Mám jedno, které lze polohovat až do lehu a jedno opravdu sedací (to jsem zatím samozřejmě nepoužila). Ani to lehací nijak zvlášť nevyužívám, nahoře mám holky v postýlce, pod hrazdičkou nebo v hacce, dole mám cestovní postýlku a chystám se tam instalovat další hacku. Nevylučuju, že čas lehátek ještě přijde, ale s jejich nákupem jsem nemusela spěchat.

Zavinovačky Swaddle Me - koupila jsem je na základě referencí z Anglie (nové na eBayi). Prodávají se i u nás, ale jsou tu nehorázně drahé. Byly naprosto skvělé pro nejmenší děti, holky jsme do nich balily necelé dva měsíce, bylo jim v nich dobře, líp spaly. Zavinovačky krásně drží, jsou pevné, doporučuju jejich nákup zvážit. Velmi se hodí hlavně u neklidných dětí.

pátek 9. září 2011

To musí někdo umřít?

Dnes doporučuji ke čtení tento článek, který velmi krásně napsala Diny.

Měla jsem díky své pečující mamince, milujícímu muži a ochotné sestře pěkné šestinedělí, kdy jsem se skutečně nemusela kromě dětí o nic starat. Jsem jim za to moc vděčná, usnadnili mi zotavení po porodu a zaběhnutí do úplně neznámé rutiny. I díky nim můžu říct, že si holčičke užíváme a péči o ně zvládáme docela dobře :)

čtvrtek 8. září 2011

Koncept smutného kontinua

Mezi maminkami (a agilními tatínky) už několik let letí kniha Koncept kontinua. Autorka v ní sugestivním způsobem líčí, jak je dítě vyvrženo z tepla a bezpečí mámina lůna do zlého, studeného, tvrdého okolního světa a jaké to v něm způsobuje strašlivé pocity, které je mohou poznamenat na celý život. Jako recept pak navrhuje mimo jiné  následovat příkladu přírodních národů a dítě nepřetržitě nosit a kontaktem s matčiným tělem mu tak usnadnit adaptaci.
Což o to, základní myšlenka, byť podaná až zbytečně sugestivně, není od věci. Pro dítě je adaptace na tento svět skutečně náročná a zejména v prvních třech měsících si zaslouží, aby mu byly podmínky prostředí co nejvíce upraveny tak, aby se podobaly zkušenosti před porodem (například ležení na tvrdé rovné matraci je myslím zbytečné, nošení v klubíčku či v "kolébce" v šátku dítěti zase krásně připomíná dělohu a má - alespoň většinou - až neuvěřitelně uklidňující účinky). Jak praktikovat obecná doporučení knihy - např. celodenní nošení - na dvojčata mi není úplně jasné, ale hlavně je stejně nepovažuji za nutné. Mám-li v postýlce spokojené dítě, které si tam brouká a rozhlíží se okolo, nebudu se k němu vrhat se šátkem, aby snad - nedej Bože - netrpělo strašlivými podmínkami tohoto světa. Naopak plačící dítě, které se neuklidní ani po přebalení, nakrmení a pochování se snažím uvázat do šátku, protože je to (tedy v příapadě naší Alžbětky určitě) naprosto spolehlivě uklidní.Některé maminky knihu ale opravdu berou doslova a mají problém dítě pustit z náruče („Dneska jsem s ní šla i kakat“),

Určitě jsou horší rodičovské „úchylky“ a správným nošením se, myslím, nic nezkazí - tedy pokud má dítě příležitost se přeci jen občas pohybově rozvíjet na dece a zkoumat okolí, které ze šátku vidí jen velmi zprostředkovaně. Zaujalo mě ale, kolik z těchto zarputilých maminek „nosiček“, které se bojí dítě položit, aby ho nedej Bože na celý život nepoznamenaly, v klidu a bohorově přehlíží jiné nepopiratelné skutečnosti: že totiž dítě, jak roste, spolehlivě imituje své rodiče a přijímá od nich vzory, a to snad především právě vzory partnerského života. S těmi pak vykročí do světa a někdy se nestačí divit. Starostlivé maminky tak sice děťátko nosí a hýčkají, aby ani nezaplakalo, na budování vztahu s manželem už ale jaksi nezbývá čas ani chuť a atmosféra doma houstne, což dítě velmi brzy vycítí. Připadalo by mi rozumné věnovat minimálně stejně tolik energie také rozvoji vlastní osobnosti, trpělivost a tolerance a přeneseně také partnerského vztahu, protože poskytnout dítěti správný vzor v téhle oblasti mi připadá pro další život podstatně důležitější než to nejúžasnější nošení a za-všech-okolností správné a téměř nepřetržité držení v náruči.

Je mi jasné, že to, jak před dětmi mluvím se svým mužem, od nich velmi záhy uslyším zpět. Moc ráda bych, aby se od nás naše holčičky naučily laskavým, milujícím slovům, klidnému přijetí a lásce a aby takový vztah jednou byly schopné samy budovat. Jak to uvidí u nás, tak v tom totiž budou jednou pokračovat samy. Nerada bych, aby ve smutném řetězci předávaly dál neschopnost vyjádřit city, nepřijetí, ironii, rádoby vtipné zesměšňování jeden druhého či citový chlad. Bylo by to smutné kontinuum, které kolem sebe vidím až příliš často.

neděle 4. září 2011

Děti se nosí

Psali to nedávno v Respektu. Nošení dětí v šátcích a nosítkách je prostě "in" a kdo nenosí, jako by nebyl.
Pro některé matky není nošení dítěte pouze praktickým způsobem, jak se vyhnout tahání kočárku do prostředků hromadné dopravy či kodrcání po nerovných cestách. Nošení se stává životním stylem a volné chvíle se vyplňují brouzdáním po síti a sháněním nových a nových šátků za bratru nekřesťanský peníz, diskutováním nových "limitek", nošením šátků, které se již okoukaly, na poštu a posíláním dalším podobně postiženým "nosnicím".Vrcholem štěstí je pak obdržet z ciziny balíček s šátkem u nás nevídaným.

Proti gustu... Určitě je to koníček neškodný a správné nošení je pro dítě fajn. Nosicí mánie se neúčastním, jednak mi není blízké hromadit věci "jen tak" (mám i trapně málo kabelek a bot, šátek mi zatím stačí jeden, další přibyde časem z ryze praktických důvodů - a to ten první zase pošlu dál), jednak s dvojčaty to přeci jen nejde tak snadno. Pokus umístit do šátku obě holčičky podle návodu na Youtube dopadl tristně, takže nosím po jednom - a tedy především tehdy, mám-li u sebe někoho, kdo nosí druhou dceru. Kromě šátku mám i Manducu, praktické nosítko, kterým zaryté šátkařky mírně opovrhují, ale které je pro tatínky, příbuzné a vlastně kohokoli, kdo neváže děti do šátku pětkrát denně, jednodušším způsobem jak dosáhnout téhož: blízkého kontaktu s dítětem, klidu a jednoduchého přemisťování.


První "hromadné" nošení jsme podnikly se sestrou když bylo holkám asi 6 týdnů: vyrazily jsme na houby ve složení: sestra s Maruškou uvázanou v šátku v "kolébce" (umí vázat líp než já), já s Bětuškou v Manduce - už celkem držela hlavičku, takže pro ni byla Manduca lepší než pro Marušku, které by se tam hlava klátila. Všeobecná spokojenost, holčičky spaly jako zařezané, jen mě přeci jen po hodině začala bolet jizva po císaři, navíc každé ohýbání pro hřiby Bětuška nespokojeně komentovala, takže jsem pak už jen plnila roli hledač-hlásič, zatímco sestra se šátkem převzala roli hledač-sběrač. Jediný, koho toto nosicí schéma nenadchlo, tak byla naše Anička, která už holt musela capat po svých, protože na ni nevybyl nositel.


Druhé úspěšné nošení jsme podnikli s M. tento víkend v Jeseníkách: na Praděd jsme ještě holky vytlačili v kočárku, ale na nedělní vycházce z Červenohorského sedla už se obě holčičky pěkně nesly v Manducách. Opět panovala všeobecná spokojenost, Maruška to celé prospala, Bětuška chvíli koukala a pak to taky zabořila. Cca pětikilové holčičky jsme nesli asi 6 km, poslední kilometr už nás oba bolela záda, přeci jen nošení břemene na břiše je nezvyk. Jinak ale paráda, jednou z nesporných výhod je, že v Manduce jsou takhle malé děti dost maskované, takže jsme se narozdíl od soboty vyhnuli hlasitým komentářům "jé, dvojčata", přítulným osobám, které by si chtěli holky pohladit a přidrzlým cyklistům, kteří se s nimi chtěli fotit. A krom toho nám Manducy moc sluší :)

čtvrtek 1. září 2011

Irské požehnání

May all the blessings of our Lord touch your life today.
May He send His little angels to protect you on your way.
Such a miraculous gift, sent from above.
Someone so precious to cherish and love.
May sunshine and moonbeams dance over your head.
As you quietly slumber in your bed.
May good luck be with you wherever you go.
And your blessings outnumber the shamrocks that grow.


Ať se tě dnes dotkne Boží požehnání,
ať pošle anděli, nechť na cestě tě chrání.
Drahocenný dárek nám byl zhůry dán,
poklad, jenž má být opatrován a milován.
Ať ti nad hlavou tančí paprsky měsíce,
ať tě hladí slunce, když spíš ve své postýlce.
Kamkoli půjdeš, ať štěstí tě provází,
ať je tvých požehnání více než nesnází.