čtvrtek 2. července 2015

Milá (roční) Rozárko,

přišla jsi k nám jako čtvrtá, přesto mám pocit, že s tebou je mé mateřství nejintenzivnější. Když tě nic netrápí, jsi neskutečně milá a pozitivní, aktivní, všude vlezeš, všechno prozkoumáš, všechno tě zajímá, všechno chceš zkusit, umíš být dokonalé batole, ze kterého je každý úplně naměkko. Šíříš kolem sebe štěstí.

 Když máš ale trápení (což jsi za posledního půl roku měla často), hodně málo spíš, moc si stěžuješ a je toho jen málo, co pro tebe dokážu udělat - kromě kojení, kojení a zase kojení. Spaní ve společné posteli ale pomáhá i s tím pláčem a poslední dobou se mi daří uklidnit tě držením za ruku a zpíváním, z čehož mám vážně radost. Mám pocit, že spolu navazujeme nové vnitřní pouto, když vedle tebe ležím, zpívám ti a cítím, jak se tvoje napětí uklidňuje a ty usínáš.

Jinak jsi úžasně komunikativní. Sama se snažíš mluvit, ukazuješ, miluješ prohlížení obrázků v knížkách, taky se moc ráda necháváš nosit a ukazuješ na fotky na stěnách, keramické ozdoby, kytky, ptáčky - o všem ti musíme povídat. Když zjistíš, že mě něco potěšilo, opravdu se snažíš to dělat. Například ses takhle naučila smrkat, což mě u ročního dítěte nepřestává udivovat, ale děláš to na pokyn spolehlivě.

Miluješ zvířata. Jedno z tvých prvních slov bylo "ki-ki", označení pro kočku. Teď už poznáš i koně a psa a když někde vidíš živé zvíře, spolehlivě tě to nadchne a snažíš se k nim hned doplazit a pohladit si je.

Moc obdivuju tvoje nasazení, co se týká tělesného rozvoje. I když nemáš úplně vrozenou tělesnou obratnost, všechno vynahrazuješ nesmírnou pílí. Jakmile přijdeš na novou věc, kterou můžeš udělat, zkoušíš ji tak dlouho, dokud se ji spolehlivě nenaučíš. Sedla sis v devíti měsících, lézt po čtyřech jsi začala o měsíc později a zároveň sis i stoupla. Teď, ve 14. měsíci, obcházíš krásně nábytek a umíš si i stoupnout v prostoru a udělat dva krůčky. Moc tě to baví a já jsem z tebe úplně nadšená, jako bys byla první dítě, které se kdy naučilo chodit. Možná nejsi první, ale pro mě jsi jedinečná a dokonalá. S tatínkem tě moc milujeme.

Pusu

Máma




Milá (roční) Amálko,

utíká to neskutečně, že je ti rok - už dokonce rok a měsíc. 400 dní s Tebou, díky Bohu za ně! Jsi úžasná.

Chci ti napsat všechno o tom, jaká jsi: okatá, štíhlá, pevná, tělesně zdatná, usměvavý rošťák, ale taky velice cílevědomá a tvrdohlavá. Všechno zkusíš a když ti něco nejde, pořádně se vztekáš. To ti ostatně jde moc dobře, umíš si prosadit svou (nic jiného ti ani v naší rodinné konstelaci nezbývá).

Napřed ale o tom, jak ses vyvíjela. Jsi jediné naše dítě, které umělo dřív stát, než sedět. Taky sis stoupla docela brzo, někdy v 8 měsících. Teprve ze stoje ses naučila si sednout a když už jsem skoro nedoufala, začala si v 10 měsících lézt i po čtyřech. A od té doby samostatně zkoumáš. Miluješ knížky, líbí se ti, jak obracíš stránky. A druhá tvoje nejoblíbenější věc je lahvička na pití. Když se k ní dostaneš, hned ji do sebe obracíš. Hodně toho vypiješ a když už nemůžeš pít, tak nasáváš vodu do pusy a pak ji pliveš ven. Docela se tomu nasměješ, smysl pro humor máš vůbec dost velký na roční dítě. Neomylně vyhmátneš každou rošťárnu, která by mě mohla rozesmát, a hned se jí s velkou vervou věnuje.

Celkově je s tebou jednoduché pořízení, když ti člověk dopřeje to, co potřebuješ: hodně mazlení (a hodně jídla). Pořád miluješ nošení v nosítku i noční tulení, když ti není dobře, spíš celou noc na mě, je vidět, že tě tlukot mého srdce uklidňuje. A já si tě užívám, co to jde.

Co se týče mluvení, omezuješ se na pár slov, která jsou pro tebe důležitá: "mam-mam" (nakrmte mě), "hopa hopa" (pohoupejte mě) a "p!! pee! p!!!" (nakojte mě). Naučila ses taky krásně chrochtat a používáš to jako označená pro všechna zvířata od koňů až po žirafy.

Posledním tvým kouskem teď je, že si umíš stoupnout bez opory v prostoru. Stojíš zeširoka jako kovboj, křeníš se a tleskáš si, jak jsi šikovná. No jsi - šikovná a úžasná. S tatínkem tě moc milujeme!

Pusu

Máma