úterý 23. srpna 2016

Tak možná přeci jen školka!

Je to už rok, co Marjánka s Bětuškou chodí do lesní třídy ve státní mateřské školce.
Ani nevím, co k tomu napsat - je to trošku jako když si vysníte něco, co ve skutečnosti nikde neexistuje - a ono se to opravdu stane. Hned v sousední vsi nám loni v září otevřeli lesní třídu při místní mateřské školce.  Úžasné paní učitelky, malý počet dětí, krásná maringotka v lese, dopolední program v lese, návrat na oběd do budovy školky a případný odpolední pobyt (který holky milují) tam.

Bonus? Skvělý přírodní areál hned vedle školky, takže ani když nejsou zrovna v lese, netrčí za pěkného počasí uvnitř.

Dvojitý bonus? Prima učitelka i v té "indoor" části.

Je to ještě málo? Prostě - školka, kde jsou holky opravdu rády, a kam je vozím s téměř tichým pocitem závisti, protože bych tam šla hned taky.

Jediná věc, která mě zklamala, že na příští školní rok nepřijaly Amálku s Rozárkou. Ne že bych sotva dvouleté děti hned chtěla odložit do školky, ale měla jsem takovou vizi, že by tam začaly pomalu chodit v zimě, seznámit se s prostředím, dokud tam mají i starší sourozence. A na rozdíl od Marušky s Bětuškou, pro které byl i velmi postupný přechod do školky ve třech letech náročný, Amálka s Rozárkou si do školky (zatím) chodit přejí. Rozárka po tom vysloveně touží. Včera mi zopakovala, že už je "vejiká, dudík nemám, pínku nemám, do škojky můžu!". U Amálky to ovšem bude trochu složitější, ta má i dudlík, i plínku a s cizími lidmi zásadně nemluví.

Takže jsem se pomalu rozhlížela po jiných možnostech, placeném hlídání, soukromě školce a tak...a dnes ráno telefon ze školky, že se prý uvolnila dvě místa a jestli ještě máme zájem A+R zapsat. No máme, máme, tak jen čekáme na písemné potvrzení, že to opravdu klapne, a pak začneme pracovat na tom oddudlíkování a odplenkování naší montérky, která je jinak většinu času ponořena do hlubin zkoumání funkce domácích spotřebičů (nedávno u známých na návštěvě přenastavila i kotel) a takové detaily, jako je bobek v plíně, unikají její pozornosti.

Tak nám držte palce, ať to klapne, Všechno, školka, odplenkování i odložení dudlíku.



I když nevím, jak na mě bude případně působit prázdný dům s pouze jedním kojencem, jsem velmi ochotná to v nejbližších několika měsících zjistit!



úterý 9. srpna 2016

A ještě jednou Rozárka

S vědomím rizika, že tu bude trošku přerozárkováno, se musím podělit o nejnovější zážitky s batoletem, jaké jsme doma ještě neměli. Vzhled anděla kombinovaný s neskutečně roztomilým projevem i dikcí, ale hlavně nesmírná vůle prosadit si svou a ve všem, úplně ve všem se vyrovnat všem ostatním dětem. Že jsou ostatní děti o pár let starší? To pro Rozárko není argument!

Prostředí: skautský tábor pro předškolní děti. Závěrečná pokladovka. Děti mají za úkol složit zkoušku odvahy spočívající ve slanění (respektive jen spuštění se) z cca osmimetrové skály. A co chce Rozárka? To co vždycky: "Taky, taky!"

A taky že jo.

Slanila. Dvouletá. Naprosto v pohodě, v klidu, ještě se dožadovala opakování atrakce. 

"Ale ty už jsi byla, Rozárko."
"Nebyla. Nebyla!!...MÁLO byla!!"

Byla jsem na ni pyšná až na půdu. No a co? Mámy můžou!