sobota 28. ledna 2012

Lazaretní leden

Leden 2012 se zdá poněkud podivný. Nebudu začínat tím, že jsme ho zahájili uspáním starého psa, kterého jsme si s M. pořídili ještě před svatbou, a který s námi poctivě absolvoval tábory, vandry, svatební cestu, všechny moje terény na diplomku a vůbec byl prostě členem rodiny.Je čas radosti a čas bolesti a pro našeho starouška prostě přišel čas umírání. Nechali jsme ho odejít s vděčností za všechny krásný chvíle a za to, že se ani teď na konci netrápil.

Lidské osazenstvo ovšem taky buď marodí, nebo se k tomu chystá, případně balancuje na hraně a snaží se nespadnout. Já už týden lavíruju se zánětem vnějšího zvukovodu (opět), beru antibiotika a jsem utahaná jak pes. Včera tu poletuju, balím saky paky pro sebe a holky do nemocnice, přitom telefonuju sestře, která v nemocnici zrovna leží, a ve volných chvílích podávám jídlo, pití a berle mamince, která se nesmí ani hnout z postele, jinak jí hrozí operace a dvouměsíční neschopenka (ukázala se, že Achillovou patou je její Achillova šlacha). A M. bolí záda tak, že se uvolil objednat se k doktorovi (rozuměj: bolí ho jako pes). Tož směle vyhlížíme lepší zítřky, Maruščinu operaci už snad neodloží a budeme ji mít za sebou, ségra už je dnes doma a zotavuje se po drobném zákroku a matinka Achillová, zvaná Belha, si holt trochu poleží, ono jí to neuškodí.

Třeba nám ve volných chvílích uplete nějaké pončo pro holčičky, na podzim už budou capat (předpokládám) a v "pončíčku s kapuckou" by byly neodolatelný. Takže běžím zase balit, mějte se tu pěkně, něco pro to dělejte - a ať vás u toho nikdo nechytí! ;)

Edit: Teď mi volala ségra, že ji do nemocnice přijel vyzvednout švagr s neteří a rovnou jeli do dětské na pohotovost - malá má zánět středního ucha. Jen tak pro úplnost. Vy se všichni cítíte dobře?

čtvrtek 26. ledna 2012

Až...

Až vyluxujeme auto a necháme vyměnit filtry od klimatizace, aby se Marušce cestováním nezhoršil ekzém.
Až bude vytřená podlaha v jejím pokoji, čistě povlečeno, až bude vyhozený starý gauč a staré matrace odvezeny do Brna, aby měla v pokojíčku nealergenní prostředí.
Až budeme mít vyžehlené (alespoň) její oblečení a vyhážeme vše s příměsí umělých vláken, aby měla na kůži vždy jen stoprocentní bavlnu.
Až budeme mít nakoupené a nachystané jídlo pro Bětušku, která bude v Praze třikrát denně dostávat příkrmy, nakoupený Nutrilon, nachystané kaše, sbalené domácí jablečné přesnídávky, mističku, lžičku, bryndáčky, jídelní židličku.
Až budeme mít vyvařené flaštičky, nakoupené a vyvařené kelínky na mateřské mléko a nachystanou odsávačku, abych mohla v nemocnici odsávat mléko pro Bětušku.
Až budeme mít sbalené dva oddělené holčičí kufříky s oblečením, kosmetikou, základními léky, plínkami, ručníky a hračkami.
Až bude vypráno, všude čisto, budu mýt umytou hlavu a sbalených i svých pět švestek, přichystanou Maruščinu kartičku pojišťovny, svůj nabitý telefon, tlustou knihu, mobil s novými mp3kami na poslech,  peněženku, kosmetiku, domácí oblečení, přezůvky...
Až budu mít nachystané a podepsané všechny formuláře a připravené výsledky Maruščiných předoperačních testů...

...budeme snad moct odjet do toho Motola. Nevíte někdo, jak za dva dny zvládnout týdenní práci? Nebo aspoň...nechcete někdo na dva dny Gremliňátka? Já už si tu práci zvládnu udělat, když budu mít volný ruce :)

sobota 21. ledna 2012

Spokojená dvojčata aneb o systému do extrému

Je sedm hodin večer a holky spí. Klidné večery, kdy můžu zalézt do vany, překládat nebo psát blog jsou často největším požehnáním celého dne. Taky část dne, kdy ty andílky nejvíc miluju, protože zrovna hystericky neječí, necpou si do pusy noviny a následně nezvrací celý oběd, neprskají na mě mrkev s bramborem a nesnaží se mi ukroutit různé části těla příhodné k ukroucení (nos, vlasy, prsty, rty a další).

Za tyhle klidné večery a dost pevný režim dne do značné míry vděčím knížce A Contented House With Twins . Autorkou je profesionální chůva, která již napsala A Contented Little Baby Book. V téhle dost populární knížce zformulovala pevný režim dne pro děti od narození do jednoho roku. Protože se knížka hodně chytla, napsala ještě obdobnou pro dvojčata, vše potřebné se dá ale najít už v původní verzi, jen si to upravíte na dvojí kojení, přebalování atd. Pro různé věkové kategorie pevně stanovuje, kolik hodin a kdy mají přes den spát, kdy jíst, jak je ukládat a budit, kdy brát ven atd. Při prvním čtení jsem si trochu klepala na čelo, protože mi její popis připomínal spíše militantní výcvik psa, ale protože s dvojčaty nějaký systém potřeba je, asi v pěti týdnech jsem na režim podle ní najela - a troufám si říct, že mi to zachránilo příčetnost, práci a radost z dětí. Zpočátku jsem se podle ní řídila jen povrchně a některé rady jsem rovnou vynechala (např. podávání zředěného džusu plně kojenému dítěti), je ale pravda, že k některým vynechaným jsem se pokorně vrátila a pomohly mi až nečekaně.

O autorčině suverénním tvrzení, že s tímto režimem se každé dítě naučí spát celou noc, si můžete myslet svoje. Je pravda, že Maruška celou noc opravdu spí od tří měsíců (pokud jí samozřejmě nerostou zuby). Bětuška se pořád budí po třech hodinách, jako by se nechumelilo, ale na režim je tak pěvně zvyklá, že o půl sedmé už zavírá oči a spokojeně usníná ihned po uložení do postýlky. Samozřejmě netuším, jaké by to bylo, kdybych měla jiné děti, držela se režimu striktně, bla bla, ale uchovávám si přesvědčení, že pro odchov dvojčat je to knížka nesmírně užitečná, i kdyby si z ní člověk vzal jen půlku. A užitečná může být i pro mono rodiče, protože může pomoct v prevenci nežádoucích jevů, jako je dlouhé uspávání na rukou, převrácený denní režim, noční bdění atd. V neposlední řadě její kouzlo tkví v tom, že rodiče dvojčat zbaví řady otázek, které by jinak museli složitě řešit: "Když se jedno vzbudilo dřív, mám budit i to druhé, nebo se tohle ještě pokusit uspat? (Odpoví pohled na hodinky a srovnání denního plánu s realitou). "Mám krmit před spaním, nebo po spaní? Nebo jednu tak a druhou jinak?" (Krmíte podle rozpisu). "Přebalovat před kojením, nebo po něm?" (Uprostřed. Rozkojit, přebalit, dokojit). Ta úleva, když za vás někdo převezme část rozhodování, je zpočátku úžasná. A až nabudete sebevědomí, můžete si začít režim upravovat podle svých potřeb.

A pokud vám pevný systém opravdu nesedne, ale čekáte dvojčata a chcete se na ně psychicky připravit, zkuste Double Trouble (O dvojčatech a jak je přežít) - krásné, lehké čtení, které vás rozptýlí a připraví na to, že některé věci se prostě musí vydržet, a že to stojí za to.

pátek 20. ledna 2012

Počkejažové a počkejažky

Dávejte na ně pozor.
Jsou všude.
Otráví vám mozek, výhled do budoucna nebo aspoň celý den.
Počkejažové a počkejažky jsou horší než mor a cholera. S úsměvem a často bohorovým pokývnutím nad vaší naivitou vypustí jedovatou slinu, která vás má zasáhnout, otrávit a udělat z vás dalšího Počkejaže.

Jak ty potvory poznáte? Jednoduše. Stačí prohodit cokoli pozitivního o tom, co právě zažíváte: děti dobře spí, manžel se o vás dobře stará,  těhotenství vám zatím nedělá potíže? - Počkejaž či Počkejažka hned přispěchají s ujištěním
"Počkej, až jim porostou zuby!"
"Počkej, až spolu budete deset let jako my!"
"Počkej, až budeš v devátém měsíci!"

Odpor se nepřipouští. Počkejažka to měla v devátém měsíci blbé, takže by to budete mít taky blbé a basta fidli. Počkejažův syn prořval tři měsíce, když mu rostly špičáky, takže vaše děti to prořvou taky, těšte se, bude to peklo! A Počkejaž se těší s vámi

Počkejaž si totiž nepřeje, abyste některými nástrahami života propluli hladčeji než on. Neprožívá radost nad vaší radostí, nedoufá, že se vám vyhnou potíže, které potkali jeho.
Počkejaž je zlopřející bestie, které je potřeba vymýtit z povrchu země. Takže až nějakého potkáte, baseballovou pálku do ruky a pryč s nimi...ale hlavně...

...a hlavně nebuďte sami Počkejažové! 

A až uslyšíte kolegyni rozplývat se nad tím, jak pozorný je její manžel tři měsíce po svatbě, jak si skvěle vybrala a jak nechápe ženy, které snáší manžela zapomínajícího nejen na výročí a Vánoce, ale i na víkendy a místy i na cestu domů, spolkněte to své "Počkej až..." a nechte ji...protože ona na to stejně časem přijde sama, a vy budete zbytečně znít jako kyselá vdova. A navíc je možné, že zrovna jí bude muž nosit květiny i po třiceti letech, víme? Tak nepočkejažujte!

pondělí 9. ledna 2012

Tak copak jsi dnes celý den dělala, maminko?

Asi znáte vtip o manželce a matce, která se jednoho dne rozhodne manželovi názorně předvést, co celý den dělala (jak se jí na to každý večer ptá) - tím, že jeden den neudělá nic. Díky Bohu mám manžela, který chápe, že pokud jsou naše půlroční dvojčata večer nakrmená, v čistém oblečení a naživu, znamená to, že jsem byla nadprůměrně pracovně vytížená. Problém mám ale já: připadá mi, že i když něco dělám celý den, večer ta práce není nikde vidět. Prostě celý den někde kmitám a večer není skoro nic hotovo - tak dělám vlastně něco, nebo se jen tak poflakuju?

Dnes jsem tedy experimentálně zaznamenávala, co vlastně celý dne dělám. Posuďte sami:

9 x jsem kojila
14 x jsem přebalovala
3 x. jsem umývala pokakaný zadek v umyvadle (tedy ne svůj)
1 x jsem umývala hovínka z pěnové puzzle skládačky
2 x jsem obě děti převlékla
Nesčetněkrát jsem otáčela dítě z bříška na záda, podávala dudlík, vyndávala ponožku z pusy a vracela ji na nožičku (případně vyměňovala za suchou - tedy ponožku)
Sebrala jsem plínky
Převlékla obě holčičí postýlky a jednu odtáhla z ložnice do pokoje
Přeložila jsem 4 000 slov (průměrná denní dávka překladatele pracujícího na plný úvazek je 3 000 slov - co ti lidi za ty prachy pro pána jána dělají???)
Vyřídila jsem 3 obchodní emaily, z nichž jeden zabral tři čtvrtě hodiny (dohledávání dat)
Umyla jsem podlahu v ložnici
Umyla jsem podlahu v chodbě
Upekla, oloupala a rozmixovalal jsem dýni na příkrmy
Uvařila a rozmixovala jsem květák na příkrmy
Půl dýně jsem skrmila Alžbětě na oběd, druhou půlku jsem zamrazila
Vytřídila jsem holčičí hračky
Roztřídila jsem hromadu oblečení
V koupelně jsem umyla umyvadlo, zrcadlo a skleněnou poličku (výrobce skleněných poliček do koupelny navrhuji na čestného laureáta ceny o nejnepraktičtější doplněk domácnosti, který je zároveň drahý A ošklivý. Nebo ho rovnou zabijte. Mě je to jedno.)

Večer jsem si s úžasem sedla a podivila se: Co jsem to vlastně celý den dělala, že jsem si ani neudělala oběd?

pondělí 2. ledna 2012

Telefon z Prahy

Dnes mi nečekaně volal pan profesor, který bude v Motole operovat Marušku. Původní termín operace v prosinci odložili, že si mám zavolat 11. ledna a domluvíme se, kdy se půjde na věc. Dnes volal trochu zmatený, že má v kalendáři napsáno na 11. naše jméno a "termín operace" a je překvapený, že tam nemá jiné informace o naplánované operaci, předoperačním atd. Bylo mi to milé, že nejsem sama, kdo po sobě některé životně důležité poznámky po pár dnech či týdnech marně luští a není si jistý, jestli měl jít na kontrolu s okem nebo s oknem a proč vlastně.

Když už jsme spolu tedy mluvili, dohodli jsme se, že operace proběhne 30. ledna. Přála jsem si operaci co nejdřív, jednak to dlouhé čekání je neskutečně ubíjející, jednak mi přijde, že čím víc se dítě pohybuje a vnímá, tím je pro něj pobyt v nemocnici a mimo domácí prostředí větší stres. Dnes jsem se navíc dozvěděla, že je i vhodné operovat dokud je Maruška plně kojená, protože kojenecká stolice projde sešitým střevem daleko snáze, než kdyby už byla na příkrmech a měla stolici pevnou. Navíc je mateřské mléko dobře stravitelné, takže se po operaci může začít s krmením dříve. I tak ale bude Maruška muset vydržet po operaci dva dny úplně bez jídla. Do žíly jí samozřejmě půjde výživa, ale pocit hladu mít bude, takže se jen modlím, aby hodně spala a věřím, že jí k tomu na JIP pomůžou.

Jsme teď tedy ve fázi, kdy se u každé z holčiček snažíme dosáhnout opačného stravovacího stavu: Maruška musí zůstat plně kojená, zatímco Bětušku by bylo nejlepší co nejvíc převést na příkrmy, aby mateřské mléko tolik nepostrádala. Díky Bohu, jako by to holčičky věděly, Maruška stejně žádné příkrmy nechce (a z těch, které jsem jí vnutila, se osypala, aby mi to bylo jasné). Naproti tomu Bětuška je po jídle jako divá a kdyby to záleželo na ní, bude se už asi živit řízkama a dobře vychlazeným chmelovým mokem.

Hospitalizovaná budu jen s Maruškou, Bětuška bude s tatínkem přebývat poblíž u hodné tety Sáři a jezdit za mnou na návštěvy a nakojení. Doufám, že se nám pomocí příkrmů a odstříkaného mléka, které při každé návštěvě zabalím tatínkovi do nůše, podaří omezit množství Nutrilonu, které bude muset dostávat, na minimum.

Vzhledem k tomu, jak vzácnou vadu Maruška má, si ani nemůžu vyhledat na netu informace o průběhu operace, rekonvalescenci a podobně. Zbývá tedy jen doufat, věřit a modlit se:

- Aby byly holky zdravé a operace se nemusela odkládat (prosím!!!)
- Aby Maruška zvládla přípravu na operaci, což bude (mimo jiné) znamenat hladovění a čištění střeva projímadlem podávaným nasogastrální sondou (hadičkou zavedenou přes nos do žaludku), samozřejmě další léky a injekce
- Aby operace proběhla v poklidu, podle plánu, Maruška dobře snášela anestézii, dobře se vzpamatovala a po dvou dnech se bez potíží přisála a začala zase jíst
- Aby nedošlo k žádným komplikacím, kvůli kterým by se musela provést kolostomie (boční vývod)
- Abychom co nejdřív byly všichni zase šťastně doma!