sobota 21. května 2016

Proč jsme si pořídili tolik dětí

Milá Zito, 

ve svém komentáři pod článkem Ke Dni matek se mě ptáte:

Jako groteska dobrý, ale pokud to myslíte vážně, proč jste si pořizovala tolik dětí? 


Ne že by Vám do toho něco bylo. Ne že bych měla povinnost na svém blogu obhajovat svůj životní styl, své volby a boje. Ne že bych si myslela, že Vás moje odpověď bude opravdu zajímat. Přesto, pro Vás a třeba pro jiné, které si tuto otázku kladou.

V prvé řadě bych Vám chtěla napsat, že děti "se nepořizují". Pořídit si můžete skandinávský nábytek nebo chalupu v Českém ráji.  Děti se (v lepším případě) přejí, v děti se doufá, někdo se o ně modlí, a k nám všem děti někdy přicházejí - a někdy taky ne. Ano, samozřejmě svým chováním můžeme pravděpodobnost, že nám nějaké dítě přijde, tím či oním směrem ovlivňovat, ale to je asi tak všechno.  (Až budete mít chvíli, zkuste se zamyslet na nad pravděpodobností, s jakou si lze "naplánovat" dvojčata - a hned dvoje).  Nicméně ano, přivítali jsme do našeho života pět dětí, V DNEŠNÍ DOBĚ! Proč? 

Protože je bezmezně milujeme.

Protože jsou to jedinečné, úžasné dary (a dary se přece nevracejí). 

Protože sdílet s nimi svět, provázet je na jejich cestě a učit se od nich na každém kroku považujeme za výsostné požehnání a radost, o které víme, že je mnohým odepřena. 

Protože si myslíme, že bezpodmínečně milované a správně vychované děti jsou obrovskou nadějí pro tento svět.

Protože máme srdce tak velký, že obligátní dvě děti to nespravily.

Protože těch pět let, co je máme, bylo a je nejšťastnějšími obdobím našeho života, ačkoli to (nikoli shodou okolností) byla léta nejnáročnější, nejbolestivější a nejustaranější.

Protože nevidíme smysl svého života v exotických dovolených, luxusních autech, domácí vířivce a objevování nových gurmánských pokrmů. Kdyby se nám tyto jistě příjemné věci do života připletly, brali bychom je jako třešničku na dortu - dort svého života z nich ale uplácat nechceme. 

A protože, ačkoli většinu večerů padáme do postele vyčerpaní a víme, že nás čeká jen několik hodin přerušovaného spánku, chodíme také spát se šťastným a klidným vědomím lidí, kteří celý den dělali něco bytostně důležitého a smysluplného. 





A vůbec. Dobrých lidí se hodně vejde!


15 komentářů:


  1. netřeba nic dalšího "vysvětlovat"

    OdpovědětVymazat
  2. Dotazy podobného typu dostávám taky a do jisté míry je chápu. Ona velká rodina není úplně pochopitelná, je k tomu potřeba dodat osobní optiku. Na povrchu je většinou vidět jen ta dřina, především když jsou všechny ratolesti ještě hodně malé. To hezké, smysluplné, nenahraditelné je hlouběji a pro ostatní tak těžko nahlídnutelné. Mnohem častěji než dřív mluvím o hodnotách, rodinných prioritách a myslím, mám dojem, že z toho ostatní těží. Že proto se vlastně ptají, aby načepali. I já čerpám z tohoto vašeho příspěvku.

    OdpovědětVymazat
  3. Slzy se mi derou do očí! Krásně napsáno. Mluvíte mi z duše. Děti jsou tím největším darem a požehnáním. Máme doma čtyři a dovedu si představit, že bych ještě jednoho dne další přivítala.Život s nimi je tak barevný a pestrý. Žitý naplno. Plný zážitků. Absolutního vyčerpání, ale i absolutního štěstí. Neměnila bych. Každý den děkuji Bohu, že to smím prožívat. Moc Vám to přeji. Přeji spoustu Božího požehnání, sdílené lásky, starostí i radostí. O tom život je.

    OdpovědětVymazat
  4. Většinou mě Vaše články rozesmějí, dnešní mě skoro rozplakal( možná za to může láhev vína, kterou jsem si otevřela k obědu, hned co děti usly). Každopadně Vám moc fandím!

    OdpovědětVymazat
  5. Napsáno s láskou :-) díky! Máte můj veliký obdiv...

    OdpovědětVymazat
  6. To je uzasna nadilka. Krasne.
    Sama cekam treti a doufam, ze ne posledni. Velka rodina je hlavne dar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Někdy mám potíže uvěřit tomu, kolik nám bylo darováno. Je to jako když si za dvacku koupíte stírací los a doufáte, že vyhrajete pár stovek na dobrý oběd - a nečekaně vyhrát pár milionů.

      Vymazat
  7. Neodsuzuju nikoho, kdo nemá žádné dítě a tudíž nedokážu pochopit, proč nedokáží jiní pochopit, že druzí mají prostě vícero dětí a žijí si s nimi svůj obyčejný a prostý život. Na světě nemůžou být jenom "kariéristky matky jedináčků" ani "vícenásobné matky na plný úvazek". Obě tyto matky si mohou dovolit vyřknout "grotesku" typu - aspoň pár hodin sama na záchodě, aniž by po mě něco chtělo 5 dětí/5 kolegů/5 zákazníků...
    Teď ještě žádné dítě nemám a netuším, co jednou bude. A z ničeho, co mě potká, nechci být nešťastná. Prostě má to tak být.
    Fandím všem!
    Jitka

    OdpovědětVymazat
  8. MOc krásně napsáno ;) Kašli na negativní komentáře. Vystihla si podstatu. moc Vám fandím! Jen se chci ze zajímavosti zeptat ohledně nosiče - jaký bys mi z těchto typů - http://www.detske-kocarky.cz/nosice/ doporučila? Moc se mi to líbí mít děťátko pořád při sobě. Vlasta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Vlasto, osobně bych si z eshopu, který prodává "visítka" (=neergonomická nosítka, klokanky) nevybrala pro jistotu nic. Doporučuju cokoli, co nabízí např. www.nosenideti.cz , server dbající na prodej prospěšných a zdravých nosítek, u kterých se při nošení dbá na správné postavení kyčlí, jakož i na zdraví zad nosícího rodiče.

      Vymazat
  9. Objevila jsem to tu až dneska, díky Žabímu rybníčku a Klárce...
    My máme zatím jen dva Skřítky, třetí je na cestě.
    Mluví mi z duše Tvoje slova.

    Krásné léto Vám všem!

    OdpovědětVymazat
  10. Nádherně napsáno!!!!jsem dojatá až z toho pláču..mám čerstvá dvojčátka a jednu tříletou a od partnera další dvě, již dospělé, ale je to prostě paráda, jak píšete, je to dar!!!!

    OdpovědětVymazat