Paní si ho před sebou tlačila poměrně vyrovnaně. Mohlo jít být těsně přes šedesát, možná míň. Připadala jsem si až nepatřičně, když jsem kolem ní funěla se svou náloží kartonu mlík, proložky půlkilových jogurtů, dvou chlebů a tolika balíčků ovoce, že by se najedl průměrně velký pavilon goril. Na vrcholu pyramidy trůnila autosedačka s osmikilovým kojencem. Vícečetné mateřství není pro slabé povahy - ani postavy.
Původně jsem se v hlavě zabývala tím, že by bylo lepší nechávat na nákupy doma i tu Fanynku, aby se mi do vozíku vešel ještě meloun - nebo druhý karton mlík, když jsou v akci. Ta jedna úhledně zabalená nektarinka mě ale z mých úvah vytrhla. Znovu mi připomněla, že to, co mám teď je jen na chvíli. Je to vzácný dar, který pomine, než se otočím.
Přijde čas, kdy už zase nebudu ovoce počítat na kila, ale na kusy.
Kdy budu moct sednout do auta a jet, bez poutání pěti autosedaček, podávání spadnutých dudlíků a rozdávání bonbonů, aby aspoň chvíli, pro pána krále, bylo ticho.
Kdy na procházce nebudu mít frontu zájemců toužících držet mě za ruku.
Kdy ticho v domě nebude vzácným okamžikem nastávajícím mezi uspáním starších holčiček a prvním nočním kojením Františky.
Připomněla mi, že si ty dnešní chvíle musím užívat a nasávat je plnými doušky, abych měla z čeho čerpat, až zase budu kupovat dva rohlíky. A že v těch obřích kartonech mlík nesmím ztratit sama sebe, abych se mohla zase radostně potkat a být sama se sebou šťastná, až budu opět kupovat litr mléka na týden.
Zatím je čas. Čas mazlení, čtení, lechtání, ňuchňání, čas vykloubených loktů a rýmiček, čas svačin v batůžcích a pohádek pod peřinou. Čas být s nimi. Díky Bohu za něj.
Nádherně napsáno a korespondující s mojí momentální náladou...stojím na předělu, starší dcerka se začíná fintit atak. je jí skoro deset, mladší tříletá se odplínkovává a půjde do školky a mě dochází jak krátký čas jsou děti malé....
OdpovědětVymazatJste úžasná! Moc ráda čtu Váš blog, ze kterého čiší ryzí láska k dětem i životu. My máme zatím mrňouse jen jednoho, ale pokud Bůh dá, chtěla bych k němu alespoň další tři. A díky Vám se ujišťuji, navzdory nepochopení lidí kolem nás, že to jde. A moc se na tu budoucnost, kterou si zatím jen maluji, těším... Zuzka
OdpovědětVymazatTo je krása!
OdpovědětVymazat..až mám slzy v očích, Ronjo..:)
OdpovědětVymazatJo! Díky :-)
OdpovědětVymazatRáchel
Dobrý den. Moc ráda Vás už nějaký ten rok čtu. Je vidět, že jak žijete, tak taky píšete. Jste skvělá. Tento článek jsem si musela přečíst několikrát. Připomněl mi fejetony Hany Pinknerové. Chtěla jsem Vás požádat, zda by nebylo možné otisknout ho v našem farním časopise. Je možné se nějak domluvit po mejlu? Krásný den! Jana
OdpovědětVymazatJani prosím napište mi na mail klara.helanovaZAVINACyahoo.com
VymazatUrčitě se domluvíme.
Ta fotka! Ty děti! Ten text! :-) Moc vám fandím. I mně se vybavila Hana Pinknerová! Díky za tolik podnětů k zamyšlení.
OdpovědětVymazatTen komentář! :)) Moc děkuju. Zmínka o Hance Pinknerové je moc milá, několikrát jsme se setkaly, když jsem (ještě bezdětná) pomáhala s klubem maminek na Kounicové Její přednášky byly velmi inspirativní a z některých věcí, které říkala, těžím dodnes!
VymazatKrásně napsáno, díky! A nádherná fotka, tolik holčičí energie pohromadě!
OdpovědětVymazatMoc hezky napsáno a ta fotka... Manžel má 5 dcer - je bohatší než pan král, který měl v pohádkách většinou jenom 3. Taky si říkám, že teď je čas nestíhání, min. času pro sebe a max. pro rodinu a děti, že za 5 let už bude vše úplně jinak a mně budou chybět ty okamihy, když byli děti malé.
OdpovědětVymazatAj mne sa páči cit s akým je to napísané, srdiečko, ktoré vie relativizovať a byť vďačné:-)
OdpovědětVymazat