Jak jsme se ztratili v Praze.
Jak jsme měli tábor a část rodiny místo něj zůstala v nemocnici (a jak jsme se i přesto měli krásně).
Jak jsme Vysokém Mýtě potkali kouzelnou babičku.
Jak jsme si zamilovali Železný Brod.
Jenže nestíhám. Je to trapné, ale znamená to, že nežiju jen u počítače, což je vlastně dobrá zpráva.
A zatímco já nestíhám, život se řídí dál a děti se vyvíjejí rychlostí blesku.
Chvíli nedáváte pozor a už se dějí věci.
Jako třeba dnes.
Bětuška se naučila jezdit na kole.
Amálka poprvé (a hned několikrát) použila nočník k tomu, k čemu je určený.
A Fanynka si poprvé sedla.
Přiložila bych vám video Bětuščiny jízdy, ale uznávám, že sledovat, jak pětileté dítě tři minuty jezdí na kole, není žádné terno.
Tak aspoň Fanynka sedící, bdící. Naše první dítě, které se vyvíjí přesně podle tabulek. Napopáté dobrý, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat