1-2/52/2013

Nový rok, nový pokus zachytit život naší rodiny a vyrůstání holčiček v alespoň jedné fotografii týdně. Sisyfovská  práce, když uvážím, že jednu slušnou nerozmazanou fotografii Bětušky k Dopisu Bětušce už marně lovím měsíc, ale za pokus to stojí. Loni se mi podařilo zachytit o něco víc než polovinu týdnů, což není moc, ale zase je to o dost víc, než kdybych se o nic nesnažila. Uvidíme, jaké bude skóre letos.

Začneme tradičně se zpožděním, taky milujete pozdní nástupy?

1/52

První lednový týden jsme měli malé rodinné volno, byli jsme všichni spolu doma a užívali si posvátečního klidu. Dvakrát jsme využili jeden z vánočních dárků, poukaz do solné jeskyně. Při první návštěvě dostala Bětuška mírný hysterický záchvat, rozhodně odmítala šlapat do toho divného bílého sypacího čehosi, natož se toho dotknout holou rukou. Zatímco jsme ji uklidňovali, Maruška si spokojeně vytvářela solné bábovičky a slanýma ručičkama si šudlila oči, čímž zavdávala důvod k další vlně utěšování. Obě se ale rychle adaptovaly a při druhé návštěvě už i Bětuška v soli řádila jako profík. A my s M. jsme utrhli téměř deset minut nerušeného ležení v lehátku. Neberte to, za ty prachy.

2/52

Druhý lednový týden byl dost náročný, kromě šíleného pracovního vypětí se nesl v duchu shánění nového auta (více ZDE) a doufání, že bude v čem a jak vyrazit na dlouho plánované hory. O jednání brněnského autobazaru AAA mohu říci snad jen jednu pozitivní věc - v čekací hale mají dětský koutek a nevadí jim ani ratolesti pobíhající všude kolem,  výskající radostí a ošmatlávající vystavená naleštěná vozidla. Ono taky co asi tak mají ty děti dělat, když vám i přezutí auta trvá tři hodiny, pánové?