neděle 31. července 2011

Jak to teď mám se srdcem

Dnes všude čtete, jak je mateřství krásné, naplňující, celebrity se fotí se svými potomky, oblékají je do značkových hadříků za desetitisíce, dávají jim exotická jména, případně si je děti rovnou houfně adoptují z různých neméně exotických destinací.

Co vám ale málokdo řekne je, že mateřství bolí. Teď nemluvím o těhotenských potížích, zádech přetížených z věčného zvedání jednoho či dvou tří, čtyř, pěti...dvacetikilových pokladů ani o bradavkách rozpraskaných do krve. Být matkou bolí hluboko uvniř, sladce, krásně bolí.

Nejlépe to vystihuje tento citát: 
“Making the decision to have a child is momentous. It is to decide forever to have your heart go walking around outside your body.” (Rozhodnutí stát se matkou je to nejzásadnější. Je to rozhodnutí, že vaše  srdce bude navždy chodit mimo vaše tělo.").

A je to tak. Když se vám narodí děti, už nemáte srdce pěkně spořádaně v hrudníku, kde patří jen vám a vy se můžete svobodně rozhodnout, komu je věnujete a jak s ním naložíte. Najednou jsou na světě dva tvorečkové a každý z nich si pořádný kus toho srdce přisvojil, dělá si na něj nárok a vy s tím nemůžete nic udělat. Od nynějška už vás bude vždycky trápit, jestli je ten tvoreček v pořádku, není nemocný, proč má vyrážku, jak mu to jde ve škole, co to má za kamarády a jestli si vybral správně partnera. A kdyby se mu - Bůh nedopusť - něco stalo, ten kus vašeho srdce navždy umře s ním. To je bolest, o které mluvím: srdce se mi narozením holčiček rozdělilo.

1 komentář:

  1. Sakryš tohle mi nedělej...;-) jdu pro kapesník... ámen...

    OdpovědětVymazat