úterý 1. května 2018

O zapomenutém výročí a zapnuté pračce

Můj muž nedávno (nikoli poprvé) zapomněl na naše výročí. Respektive - nemůžu vlastně zodpovědně říct, jestli zapomněl, nebo se prostě rozhodl je neřešit a tvářit se, že nebylo. Nezmínil se i něm a i já taktně mlčím. Už je to pár týdnů, takže nám to mlčení nepochybně vydrží do dalšího výročí (nebo dokud si nepřečte tento článek).

A mě se to vůbec nedotýká.

Byly roky, kdy bych to obrečela. Byly roky, kdy by pro mě slavení nebo neslavení výročí bylo známkou kvality našeho vztahu. Důkazem, že se ještě máme rádi. Ale po sedmnácti letech, nemocech, pěti dětech, stavbě domu a vůbec všem, čím nás život za ty roky omlel?

Vůbec se mě to nedotýká.

Tedy, neberte mě za slovo. Obrovská kytka růží by mě potěšila. Nad pozvánkou nad romantickou večeři bez dětí bych též neohrnula nos a potajmu zakoupená letenka do Londýna by mě uvrhla v extatické nadšení.

Romantická gesta jsou milá a potěší (téměř) každou ženu. Jenže já si vzala muže, jehož láska je až ostentantivně ne-gestující. Zato je to láska každodenní a všudypřítomná v mnoha všedních maličkostech. Vlastně do posledního písmene naplňuje motto z našeho svatebního oznámení:

Ne pro sny, ale pro život tě chci.

Po sedmnácit letech manželství by to motto mohlo znít:

Ne pro kytku růží, ale pro zapnutou pračku tě chci.

Můj kytky-nekupující a romantická-geta-neprožívající  muž, který musí do práce vstávat tak brzo, že se nepotká ani se mnou, ani s dětmi a většinou ani s prvními ranními ptáky, si totiž nezřídka ráno najde čas, aby naplnil a zapnul pračku. A já vstávám k prádlu, které se právě dopralo. První z dlouhého senzamu úkolů, které musím každý den řešit, si můžu odškrtnout ještě před tím, než si postavím vodu na ranní kafe.

 Maličkost, která mi zjednoduší nadcházející den. Práce, kterou bych měla udělat já, když jsem doma. Drobné vyznání lásky - měl jen několik minut a myslel v nich na to, aby byl můj den o něco snazší. 

Není na světě kytka růží, za kterou bych to vyměnila.


__________________________________________

Zvláštní zpráva pro mého muže, který blog často čte:

Moje nejoblíbenější barva růží je stále lososová, děkuji!










10 komentářů:

  1. Krásně napsáno :)Hana

    OdpovědětVymazat
  2. Klári, já tě žeru! :-) Ráchel

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsané a jak pravdivé.

    OdpovědětVymazat
  4. A nebudeš tomu věřit, já jsem schopná mu i za tu zapnutou pračku vynadat :-( Nechápu jak se mnou může vydržet. Asi mě miluje a já jeho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ladi a co tě rozhodí na zapnuté pračce? Máš svoje představy, jak by se mělo prát? Já jsem tak těžce neschopná, co se týká domácích prací, že jsem ráda za každou, kterou nemusím dělat :D

      Vymazat
    2. Na zapnuté pračce mě nerozhodí nic, jen mě vytáčí, když v poslední chviličce svého volného času uklidím všechno prádlo v obýváku a můj muž pustí pračku, susičku a to čisté prádlo mi okamžitě zas vysype na gauč v tom uklizeném obýváku. Zuřím fakt jo, asi jsem divná :-)

      Vymazat
  5. Ha, tak jsem si uvědomila, že jsme na naše výročí, které bylo před týdnem, zapomněli s manželem oba stejně :))) Kytka je super, ale udělat dětem denně snídani je mnohem lepší ;) Mějte se krásně. H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak. Moc děkuju za komentář, třeba na rozdíl od nás ještě nějakou oslavu stihnete, ono se to nevylučuje!

      Vymazat
  6. Ronjo, kdybych uměla psát, napsala bych to přesně takhle. 18 let, 4 děti.. myslím, že se k tomu článku budu vracet :) Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani ale zase to nepoužívat jako výmluvu, že se nemusí snažit :) Ony i ta romantická gesta mají ve vztahu místo. Jen zdaleka nejsou to nejdůležitější :)

      Vymazat