čtvrtek 1. listopadu 2012

Už listopad - jak se to stalo?

Tak jsem si právě všimla, že za říjen se mi na blog podařilo napsat jen jednou. Ani se nedivím, teda spíš se divím, že se našel čas aspoň na ten jeden příspěvek. Nestíhám. Teda, nestíhlala jsem v říjnu, teď už je to lepší.

Opět se u mě projevila neschopnost odmítat dobré zakázky, takže jsem na říjen vzala velkou práci, na které jsem dělala (doslova) dnem i nocí, takže pokud byste se mě v říjnu snažili zastihnout, zjistili byste, že jsem : a) byla s holkama b) pracovala. Na to v klidu si něco přečíst, najíst se, natáhnout se přes den nebo se, považte, vykoupat (ehm ehm) jsem hledala čas dost těžko. Naštěstí už je ten pracovní maraton za mnou a mě zbývá předsevzetí do budoucna - takhle si totiž svůj život nepředstavuju, takže příště doufám, že se mi podaří vzít jen část nabízené práce, nebo ji zcela odmítnout.

Na svou obhajobu chci podotknout, že osoby, které dokází při parkování zdemolovat rovnou dvě auta (to, ve kterém sedí, a to, do kterého narazí, protože se neumí správně podívat do zpětného zrcátka), a jejichž výdaje na opravu zubů začínají dosahovat několika průměrných měsíčních platů, prostě nějakou tu korunu navíc dost nutně potřebují. Z rodičáku totiž takové srandy nepořídíte, ani kdybyste ho rozkrájeli.

Takže vítej, listopade, a doufám, že si spolu užijeme. Mám totiž obrovský plány! Cesta do New Yorku k nim (bohužel) teď nepatří, ale stejně...mohla by!



Žádné komentáře:

Okomentovat