úterý 2. ledna 2018

Novoroční očista

Strávili jsme krásné Vánoce.
Na rozdíl od loňska nebylo třeba s nikým jet na pohotovost se zánětem středního ucha.
Na rozdíl od předloňska si čtyři nejstarší holky naplno uvědomovaly, co se děje, a dokázaly si to vychutnat.
Na rozdíl od roku předtím jsem nebyla tak unavená, že by mi u štědrovečerního stolu padala hlava do bramborového salátu (vážně, tříletá dvojčata a půlroční dvojčata byla dost šílená kombinace, a to jsem ještě netušila, že za rok jich bude ještě o jednu víc).

Všechno změny k lepšímu. A holčičky rostou, rostou. Tady letošní vánoční fotka (já vím, aranž hrozná, ale přemluvit jich všech pět, aby se převlékly, učesaly a stály chvíli na jednom místě je tak vysilující, že jsem chvíli přemýšlela, že je všechny prostě vyfotím v noci, když spí, a pak ty fotky k sobě jen nějak slepím).


Všichni pod stromečkem našli to, co si přáli, a můj muž mimo jiné Zázračný úklid od Marie Kondo. Může se vám zdát vtipné darovat úklidovou knihu muži, ale v poslední době prožíváme určité zahlcení věcmi a několik měsíců se naše rodinné hovory stáčely k minimalismu. Žijeme už totiž řadu let v provizoriu částečně opraveného domu se zděděným vybavením a mezi různé nepoužívanými nebo nefunkčními skříňkami se nám povalují hromady věcí čekající na vyřízení a zařazení do nových úložných prostor (které zase roky čekají na to, až si je pořídíme). Ano, ano je to chaos, ale na naši obranu chci poznamenat, že posledních šest let nepřetržitě pečujeme o 2-5 dětí (z větší části) předškolního věku jak říká moje sestra, uklízet dům, ve kterém jsou děti, je jako čistit si zuby a jíst u toho makový závin. 
Marie Kondo nás poučila (a museli jsme jí dát za pravdu) že problém netkví ani tak v nedostatku úložných prostor, jako v nadbytku našich věcí. Mohutně inspirováni jsme hned začali třídit oblečení. Tedy, začala jsem hlavně já, protože můj muž se k té knize, na kterou jsme se se sestrou vrhly a četly ji v podstatě současně, nedokázal dostat.
Vytřídila jsem a na charitu poslala tři velké pytle oblečení. Co mi zůstalo by se hravě vešlo do jednoho pytle, včetně zimního kabátu. Věci na doma, na ven, do společnosti, na zimu i léto mi teď zabírají dva zpola zaplněné šuplíky v komodě, asi osm dalších kousků visí na ramínku ve skříni. Tři poličky v šatní skříni byly uvolněny pro přehlednější skladování povlečení a já mám pocit, že se mi volněji dýchá. 

Manžel i z toho mála oděvů, které vlastní, též vyhodil celý jeden pytel nepoužívaných triček, vytahaných spodků a neoblíbených bund. 


Tolik zbytností jsme vlastnili jen my dva: a to bych řekla, že už náš výchozí majetek ve formě šatstva byl značně podprůměrný. Ani jeden z nás neholduje módním trendům a nemáme sklon trávit čas v obchodech s oblečením či na internetu zjišťovat, co teď nosí Kate a co frčí mezi městskými intelektuály. Přesto jsme nahromadili různá táborová trička, ošoupané svršky typu "na doma to bude ještě dobré", funkční oblečení na sporty, kterým se už nevěnujeme a bundy, které "docela seděly, ale ne tak úplně", takže zabíraly místo ve skříni, ale nikdy jsme je nenosili. 

Další čistku jsme provedli v oblečení, které aktuálně nosí starší holky, potom v oblečení mladších holek, ve sbírce našich DVD (pryč šly všechny filmy, které "nebyly špatné" a "někdy by se možná ještě hodily", zůstaly jen "wow, tohle je super" kousky, a těch je překvapivě málo). Probrala jsme svou bižuterii, vyházela všechny liché náušnice, nenošené korále, neoblíbené přívěsky a doplňky hodící se ke stylu, který už dávno nenosím. 

Sbírám síly (a hledám tři dny volna) na to, abych prošla svoje knihy, protože ty hromadím už od dětství a nikdy jsem nedala pryč byť jen jedinou z nich. Chci si ale opravdu nechat jen to, co mi dělá radost, a k čemu se při čtení pravidelně vracím. A pak bych chtěla pokračovat dál, i v dalších oblastech mám nahromaděno zbytečně moc věcí, které nevyužívám a už nikdy využívat nebudu. Děti čeká redukce hraček v pokojíčku (ta probíhá tajně už od podzimu, ale dosud si jí nevšimly. Další kroky budou radikálnější, to už neutajím). 

Takže tak, mí drazí. Starý rok jsme skončili a nový začali ve velmi pracovním tempu. Ale je to práce, která nás těší, a která přináší viditelné a hmatatelné výsledky, což je nesmírně povzbuzující. Přeji vám stejnou míru nadšení pro cokoli, do čeho se vrhnete!





11 komentářů:

  1. Dobrý den, máte můj obdiv! Jako starý vetešník mám všude věci, které přece jen jednou přijdou k užitku a na svou obranu musím napsat, že některé z nich občas k užitku opravdu přijdou... Ale na takto radikální úklid (zatím) nemám kuráž. Nicméně tuším, že někde za rohem číhá okamžik, kdy už ty nové knížky opravdu nebude kam uložit a to pak budu hledat sílu i odvahu, abych roztřídila to, co nechat a to, co vyhodit. Krásný a svěží nový rok Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si ty knížky nechám asi nakonec, protože to bude určitě nejtěžší. To už snadněji protřídím staré fotky a milostné dopisy, než knihy :D Jednodušší by to mohlo být tím, že na ponechané knihy si konečně pořídíme knihovnu a už nebudou bydlet v krabicích za postelí, ehm.

      Vymazat
  2. Ta kniha mě taky hodně nakopla, když jsem ji četla (před 2 lety o Vánocích :) Vyházela jsem hodně, jen se mi nedaří úplně najít systém, aby se věci znovu nehromadily, a tak průběžně vyhazuji každý rok, většinou právě v lednu, pod dojmem spousty vánočních dárků... Tak držím palce, ať najdete ten svůj systém!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, sama jsem zvědavá, jestli se nám to pak podaří udržet - určité periodické návraty k čistkám budou asi nutné, ale už by neměly být tak radikální jako teď. Nikdy bych si nemyslela, že končím jako minimalista, ale s tímto počtem dětí to začíná být jediná strategie, jak si uchovat systém a příčetnost!

      Vymazat
  3. Velmi mě zajímá ta redukce hraček. Ráda si přečtu, jak u vás proběhla :-) Naše děti mají silný vlastnický pud a dobrou paměť, takže ani nemám odvahu se do něčeho takového pouštět... Zatím to naštěstí ani není nutné (si myslím já, manžel má jiný názor).
    Probírka všeho nás čeká se stěhováním, knihu si přečtu, abych našla dost kuráže se probrat alespoň svým majetkem. Díky za inspiraci.
    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, knihu moc dopručuju, je taková nakopávací. Čistku v pokojíčku budu fotograficky dokumentovat a podělím se o zážitky, snad se k tomu dostanu co nejdříve!

      Vymazat
  4. Ano, ano, "debordelizace" je nutná a Marie Kondo je super. Objevila jsem ji asitak před rokem a od té doby se snažím svůj majetek minimalizovat. Jde mi to tedy pomalu... ale jistě ;-) Před Vánoci jsem nalákala děti na Adventní kalendář naruby, kdy každý den vyřadí jednu věc - hračku či nepadnoucí oblečení - celkem mě překvapily, jak ochotně se do toho pustily. I když vyřazovaly spíš drobnosti. Manžel se také odhodlal vyhodit dávno nenošené kousky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Adventní kalendář naruby se mi moc líbí! Já taky před vánoci přemluvila děti, aby daly zvlášť do krabice věci, se kterými si nehrají, že je pošleme do azyláku. Celkem rozumně se k tomu postavily a vyřadili během pár minut celou krabici věcí. Bohužel to ztroskotalo na mé prokrastinaci, bedna s vytříděnými hračkami zůstala u mě v ložnici neposlaná tak dlouho, až se hračky jaksi pomalu a nenápadně začaly vracet zpět do dětského pokoje. Uá! Ale já to porazím :)

      Vymazat
  5. Já v azyláku málem nepochodila. Byla jsem tam 21.12. a chtěli mě poslat pryč, že mají stop stav. Asi více lidí před Vánoci uklízelo. :-) Nakonec je obměkčilo je to, že jsem s sebou měla i pár postarších hrnců a ty se jim hodily. Tak nakonec vzali i tašku s oblečením a hračkami.
    Jinak občas vyřazené věci taky nenápadně vracím zpět, protože mi to je líto.. nejsem úplně vyřazovací typ. Ale učím se. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Knih jsem se také nechtěla nikdy zbavovat, ale když místní skauti postavili na naše nádraží Knihobudku, daly se věci do pohybu tak nějak samy. Asi že tam nejmíň jednou týdně chodím s naší nejmladší? Přinejmenším nemám pocit, že knihy vyhazuju, ale nenávratně půjčuju 😏

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den Ronjo,
    Posílám tip na článek jak pročistit domácnost, s konkrétními radami - i jak na knihy http://www.krkavcimatka.cz/2018/02/moje-cesta-k-minimalismu.html?m=1

    PS: Díky za váš blog. Dost mě uklidnil. Z dvojčat jsem vždy měla hrůzu, že bych je nezvládla, tak teď jsou na cestě. Prosím, mohla byste mi na mail liduska.budova@gmail.com napsat, kde jste rodila první dvojčátka? Začínám přemýšlet, kam to budu směřovat. Jsem také z okolí Brna. Mám už jeden císař za sebou, tak teď to bude asi též císař. Už jsem slyšela o Krnově a možnosti císaře s bondingem, no zavrhla jsem to, že to je dálka. Vy jste mi nasadila brouka do hlavy, že jste to dala... Předem díky moc. Jste s manželem dobří, co všechno jste už zvládli, tak ať překonáte všechny starosti a vychutnáte si každou radost.

    OdpovědětVymazat