pondělí 4. září 2017

Když se to narodilo....

...bylo to takové malé nic, do dlaně se to vešlo.



A dnes to šlo poprvé do školy. 


Dalo nám zabrat, než jsme se rozhodli, do které školy vlastně půjdou. Nakonec jsme vybrali malotřídku v kouzelné vesničce poblíž. Paní učitelka se zdá být přesně tou milou učitelkou, kterou budou moct copaté prvňačky zbožňovat a která v nich neuhasí touhu po objevování světa.


Definitivně jsem se do ní zamilovala dnes, když na můj dotaz ohledně přezůvek s úsměvem odvětila, že je jí to skutečně jedno, ať klidně děti chodí bosé, když jsou na to zvyklé. (Pro někoho je to nepodstatný detail, pro mě ušetření každodenní ranní diskuze se zavilou bosochodkyní).



Naše škola se jmenuje Naše škola. A dnes jsem cítila, že opravdu bude naše. Taková škola, kterou si vydupou ze země lidé s nadpřirozenými schopnostmi. Kde rodiče v den před kolaudací do jedné hodiny ráno montují nábytek a přibíjejí poličky na zdi. Kde je vevnitř tak krásně, že se vám nechce domů. Kam se nemůže nikdy přijít pozdě. Kde se nepíšou úkoly, pokud se psát nechtějí. Kde se rodiče sejdou a nechce se jim rozcházet, takže se v deset ráno roznáší káva a buchty a nabízí se pivo.


Kde se děti učí dobrovolně a rády.

Kde ke škole patří usměvavá školnice a družínářka v jednom, ovečky, oslíci a mladý starosta, který v nepřítomnosti paní učitelky slíbil děti povozit na traktoru.

Naději máme velikou (jako kotva duše). Tak držte palce, ať to jde tak, jak bychom si přáli, tam, kam bychom si přáli.




7 komentářů:

  1. Můj vnouček šel také včera poprvé do školy.
    Napsala jste to krásně, také si to pro něho přeji.
    Míša z Plzně

    OdpovědětVymazat
  2. Čistý zázrak, všetko dobré, aj deťom, aj dospelákom!

    OdpovědětVymazat
  3. Taková škola, to zní skoro pohádkově. Tak držím palce!

    OdpovědětVymazat
  4. no to je paráda!moc vám to přeju. Já už se děsím příštího roku.
    moc díky za váš blog!moc se mi líbí váš přístup.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak a je to. Docetla jsem. Vsechny prispevky. Mame doma cerstveho dvouletaka a za par tydnu k nemu pribudou dva poklady. Protoze me vetsina okoli ujistuje, ze to teda bude fakt strasne, hledala jsem clanek od nekoho, kdo ma vice deti. Narazila jsem na Vas blog a nemohla se odtrhnout. Diky nocni nespavosti jsem jej behem par dnu cely prelouskala. A diky Vam nyni necitim tolik paniky, ale vic radosti a teseni se na neocekavane. A uz zacinam tusit, ze prace to beze sporu bude, ale zvladnout se to bude muset, tak proc nebyt optimistou (a svym usmevem rozhodit vsechny skarohlidy okolo - to mi dela docela radost). Mozna za dva mesice bude opravdu zhroucena a pripadat si na dne, ale ted uz vim, kam jit pro inspiraci a povzbuzeni. Moc dekuji za Vas blog. Preji jen to dobre Vam a Vasi rodine a spousty stastnych dni :) Veronika

    OdpovědětVymazat
  6. To zní úplně skvěle. My máme právě doma předškoláka a přesně takovou školu bych si pro něj přála. Ze srdce přeji holčičkám a Vám, ať je ve škole dobře, pohodově, radostně, kéž se do ní těší a touha po objevování světa kéž se v ní nejen neuhasí, ale naopak ještě více rozhoří. Držím pěsti!

    OdpovědětVymazat
  7. Náhodou jsem narazila na váš blog a jsem nadšená.Je to přímo na knihu. Výborně napsané a vtipné. Věřím, že to spoustě maminek otimismu, jak píše nastávající maminka v předešlém komentáři. Přeji vám hodně zdraví, štěstí,radosti z holčiček a pište pište, je to skvělé. Zdraví Alena P

    OdpovědětVymazat