středa 18. května 2016

Matka v akci

Dnešní poznatky z kontroly kyčlí:

- Většina maminek chodí pěkně upravená. Kromě mě tam nebyla žádná maminka neučesaná, nenamalovaná a se skvrnami od mléka na šatech.
Zřejmě to bude tím, že žádná z nich za sebou neměla ranní likvidaci roztříštěné lahve s litrem bezového sirupu, což obnášelo třikrát vydrhnout podlahu v kuchyni, v chodbě i v obýváku, vydrhnout čtyřem chodícím dětem papuče, aby se přestaly při každém kroku lepit na zem, dvakrát se osprchovat, abych se zbavila sladké břečky na rukou, obličeji a ve vlasech, Betynce vyndat střepy z prstů na nohou a zalepit rány na chodidle, Amálku celou převléct a dvacet minut ji chovat, protože do té sirupo-skelné suspenze vlítla obličejem napřed, a po tom všem ještě honem honem jedno dítě nakojit, tři děti přebalit a dvě děti uspat.

- U jiných rodin jsou kontroly kyčlí zřejmě oblíbenou rodinou zábavou. S každým dítětem tam byli minimálně oba rodiče, s některými i babička. Skutečnost, že někomu stojí za to vstávat, upravovat se a vypravovat se, abych doprovodil dítě/vnouče/vnučku na bezbolestné vyšetření trvající asi 90 vteřin mě nesmírně fascinuje.

- Matky na tato vyšetření vesměs přicházejí ozbrojeny nacpanou přebalovací taškou nebo dvěma, kabelkou a vytůněným kočárkem s oku lahodícím fusakem a barevně sladěnou kombinézou. Na rozdíl ode mne, která jsem tam přiběhla (už zase) ulepená a zpocená 5 minut po hodině, na kterou jsme byly objednané, bez bundy (je květen, co na tom, že mrzne), s dítětem v autosedačce bez deky (ať se taky otužuje), bez očkovacího průkazu (kam jsme ho zase, sakra práce, zaseli?), bez průkazky pojištěnce (ta je asi pečlivě uskladněná v tom očkováku), bez mobilu (včera se vybil a stejně nemám nabíječku), s peněženkou obsahující kromě tlustého svazku účtenek už jen oslňující částku 13 korun, která mi zbyla ze včerejšího nákupu.

Jipíjej, kyčle máme v pořádku!

Celou akci prohlašuji za úspěšnou, neboť:

1. Na kontrolu jsme se (téměř na čas!) dostavily, tj. nezapomněly jsme na ni, měla jsem ji pečlivě zapsanou v diáři a ten jsem nezapomněla zkontrolovat.
2. Dítě bylo vykoupané, přebalené, nakrmené, mělo ostříhané nehty a čisté oblečení.
3. O zbylé 4 děti bylo doma po dobu mé nepřítomnosti vzorně postaráno.

Ronja vs. všednodenní život 3:0! (A ten zbytek jsou jen takové provozní drobnosti).







12 komentářů:

  1. :)) A to že jste přes to všechno veselá kopa Vám ještě nahrává minimálně tři další body navíc.

    OdpovědětVymazat
  2. ty jsi prostě úžasná.

    Taky jsem žasla kolik dospělých doprovází jedno mimino na kontrolu kyčlí. Ono jsou to asi samé prvorodičky. Druho a více matky už chodí samy nebo obklopeny dalšími dětmi.

    OdpovědětVymazat
  3. To je prostě tak dokonalé, že k tomu je těžké vymyslet jakýkoliv duchaplný komentář. Což je i důvod, proč moc nekomentuju ani Vaše ostatní příspěvky. Ale z celého srdce za ně děkuju!!! A aspoň na dálku přeju i nadále nezměrnou energii a neutuchající smysl pro humor. Zdeňka

    OdpovědětVymazat
  4. A nutno ještě dodat, že žádná z upravených maminek jistě doma neměla pět dětí, z nichž dva páry se narodily ve stejný den. Za mě máte 1***, že jste tam vůbec dokázala přijít, přes všechny ty překážky a komplikace. Pouze o pět minut později! Jste prostě úžasná :). Ač to teď musí být neskutečně těžké, zabezpečit pět malých princezniček, já už teď cítím, kolik radosti na Vás ještě čeká a jakou láskou Vám všechnu tu péči jednou oplatí. Už teď Vám ji jistě dávají spoustu, vidno z úsměvu Vaší nejmenší :). Držte se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za další milý komentář, Zdeni, jste hodná, že v tom vždycky vidíte to hezké - já taky!

      Vymazat
  5. Ronjo, tak tos tam nepotkala mě:-) Chodím jen na první kontrolu, pak už to vzdávám. Zdravím z Letovic! Nicenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verunko ahoooj! U A+R jsme taky zvládli jen jednu, teď jsem díky Fidorčině diáři líp zorganizovaná, ale zase pořád těch dětí mám míň, než ty. A moc ti chci napsat a strašně na tebe myslím a pořád se k tomu ne a ne dostat, ale napíšu, slibuju!

      Vymazat
    2. Ronjo, určitě napiš! Na setkání se mooooc těším:-) Pusu!

      Vymazat
  6. Mily a vtipny prispevek, nicmene nebyla bych k tem ostatnim matkam tak prisna, kdo vi, jak to maji: i ja na prvni prohlidku dorazila s celou delegaci - muj otec nesl autosedacku se synem, cehoz jsem nebyla po porodu schopna, neb jsem i pri vystupu schodu mela dojem, ze mi urcite vypadnou vsechny vnitrnosti. A moje maminka byla se mnou jako podpora, neb jsem byla ze vseho vyklepana prvomatka. Byla jsem za to rada, zvlaste kdyz na me u dveri vystekla sestra, at se zuju a rychle, at nezdrzuji, nacez synacek v jedne ruce, prebalovaci taska ve druhe, treti ruku bohuzel nevlastnim, ac by se velmi hodila. Az pozdeji jsem objevila kouzlo satku a nositek, a tak i navsteva kycli byla snazsi a ja se mohla v klidu zouvat, ruce volne. Verim, ze s dalsim ditetem uz budu ostrilena veteranka, ale ty zacatky holt byvaji vselijake. (Nicmene jsem urcite nebyla namalovana a pod svetrem jsem jiste ukryvala poblite triko, protoze syn hodne zvracel a malo spal, takze na volovinu typu prani pradla nebyl cas.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář Lucie! A chtěla bych objasnit, že já vůbec nejsem k prvomatkám a jednomatkám přísná, právě naopak - já je upřímně chápu a soucítím s nimi. Myslím si totiž, že stresová nálož na prvomatku je podstatně vyšší, než jakou zažívám každý den já. Tedy, já mám fyzicky o hodně víc práce, ale vnitřně ji zvládám v klidu a v pohodě, máloco mě rozhodí nebo překvapí - zatímco u prvního dítěte člověka překvapí téměř všechno a nebývají to překvapení příjemná! Například si pamatuju svůj téměř hysterický záchvat, když jsem novorozené Marušce našla na spodním víčku jakýsi výrůstek, který mi připadal jako počínající nádor. Naštěstí jsem k tomu měla ještě referenční Bětušku a srovnáním jejích očních víček jsem zjistila, že má daný útvar taky a patrně se jedná o slzný kanálek. Jinými slovy, vím, že je to náročné a je to velká zátěž, takže využívejte každé pomoci, kterou můžete dostat - to je pravidlo, které platí, ať máte dítě jedno, nebo deset :)

      Vymazat
  7. Tento blog s nadšením čtu stále dokola. Obzvláště, když jdou na mě nějaké chmury, jelikož se rodina za chvíli rozroste hned o dva přírůstky. A bude nás šest - 3 děti, 2 dospělí a jeden pes. Což je oproti vaší rodině nic :-). Klobouk dolů, jak to zvladate a díky za podporu.

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý den,
    náhodou jsem narazila na Váš blog a úplně mi píšete z duše :) Mám sice jen 2 děti, čertvě tříletého chlapečka a dvouměsíční holčičku, ale na kyčlích jsem zažívala úplně stejné pocity - jako jediná maminka široko daleko jsem nebyla nalíčená, neměla udělané nehty a "přilítla" jsem pozdě, protože parkování je v tomto místě nereálné, takže parkuju asi kilometr daleko. Ale zase jsem nějak zapomněla připočítat čas nutný k dojití do ordinace...
    Často mám taky pocit, že bych potřebovala několik párů rukou... No, prostě Vás OBDIVUJI a děkuji za příjemný, čtivý a velmi vtipný blog :)
    Michaela

    OdpovědětVymazat