sobota 20. února 2016

Karneval

Maruška má neštovice. Opět, jen tentokrát pořádné, takže snad konečně získá imunitu.
Nechali jsme ji tedy užívat si individuální péče s babičkou a na karneval do O. jsme vyrazili jen se čtyřmi dětmi.

Ještě že tak.

Holčičky teda byly krásný:



Ale fotka zastihuje jednu z asi dvou příjemných chvil, jinak to bylo poměrně náročné odpoledne.

Jedno batole z hlasité hudby a cizího prostředí vystresované tak, že zcela odmítalo nechat se postavit na zem a trvalo na to, že se bude nosit (matka tři týdny po císaři, otec se zničenými zády, přehazovali jsme si ji jako horký brambor a zuřili jsme oba).

Druhé batole se projevilo jako excentrický útěkář a v nestřežených chvílích prchalo do hlavního sálu na pódium předcvičovat, kradlo při soutěžích sportovní pomůcky, zkoumalo kuchyň určenou jen pro zaměstnance, lezlo po stolech, cpalo se každým kusem jídla, které kde našlo (včetně flitrů a různých odpadků) a válelo se po zemi, kdykoli jsme se mu pokusili ve kteréhokoli z těchto činností zabránit.

Čtyřleťačka se bez své sestry odmítla zapojit do jakéhokoli tance, soutěží a programu. Což mě tedy až tak nepřekvapilo, neb hlavním moderátorem celého programu byl obézní motýl Emanuel ve středních letech, nenápadně podporovaný lehce vyžilou Makovou panenkou se zjevným odporem k dětem.

Tak ti by mě taky nepřesvědčili, upřímně řečeno budu ráda, když se mi o nich nebude v noci zdát.

Mohla bych závěrem napsat, že jsem ráda, že to pro letošek máme z krku, ale není mi přáno. Příští sobotu nás čeká ještě povinný místní karneval, kde jsou všechny pekelné karnevalové prvky okořeněny ještě Šmoulí diskotékou.

Živote můj....


4 komentáře:

  1. Jó, jó, už se moc těším na náš karneval. :)))

    OdpovědětVymazat
  2. Trochu to poznávám, klasický průběh karnevalu. Už druhým rokem odmítám, něco takového podstupovat. K tomu jsme si vždy přinesli nějakou tu virózu. Ještě že už mám starší dítka odrostlá a Martínek nemá rád spousty lidí a rámusu, takže ho rád oželí. Jinak smekám a obdivuju, co vše stíháte s tolika dětmi. Přeju hodně sil a optimismu do dalších dní.

    OdpovědětVymazat
  3. Nemusíte přece všude být, počkala bych, až děti lehce poporostou.

    OdpovědětVymazat