Už je to dlouho, co jsem ti nepsala, tak to vezmu pěkně od začátku. Protože se ti ani v roce nechtělo chodit po čtyřech, nakonec jsme musely na rehabilitaci a cvičit s tebou i doma Vojtovu metodu, což se ti moc nelíbilo. Zato to ale opravdu pomáhalo, takže v srpnu jsi začala lézt po čtyřech a úspěšně pronásledovat Bětušku, která se ale téměř okamžitě naučila chodit a zase tě nechala za sebou. Protože se ti cvičení nelíbilo, cvičili jsme jen tak dlouho, dokud to bylo nezbytné, a potom jsme nechali věci přirozenému vývoji. Věřila jsem, že chodit začneš sama, i když to bude trvat déle. Nakonec to trvalo celých 18 měsíců, ale zvládla jsi to a já jsem na tebe nesmírně pyšná.
Pořád nás všechny trápí tvoje noční buzení. Často ze spaní pláčeš a křičíš, spáváš teď se mnou v posteli, abych tě mohla hned chytit za ruku a zpívat ti, to tě uklidňuje. Zpočátku jsem tě i osmkrát za noc kojila, aby ses uklidnila, potom už jsem tě jen nosila v náručí a teď už stačí uklidnit vleže, tak z toho nejsem tak vyčerpaná. Přesto se ale moc těším, až tě to trápení (ať už je jeho příčina jakákoli) přejde a budeš zase spát celou noc, jako když jsi byla miminko.
Jinak jsi veselá a usměvavá, ale jen mezi svými. S cizími lidmi vztahy moc snadno nenavazuješ a nejraději se mazlíš se svými, hlavně s babičkou, které říkáš "babu" a miluješ ji nade všechno. Oč jsou tvé úsměvy a rošťárny vzácnější, o to víc si je užívám. Moc ráda jezdíš na odrážecím autíčku, vydržíš na něm jezdit tam a zpět a směješ se u toho. Nejraději máš ale zvířátka, často si je ukazujeme v knížce a umíš jich i pěknou řádku pojmenovat. Ať už jsou to plastová zvířátka z lega nebo malí plyšoví mazlíčci, ráda je poponášíš, bereš je s sebou v kočárku na výlet, držíš si je při jízdě autem nebo je krmíš u stolu, jsou to tvoji kamarádi.
Nejspokojenější jsi u mě nebo u babičky v náručí, když si čteme knížku, nebo když s tebou pohazujeme do vzduchu a děláme lotroviny. To se dokážeš nádherně rozesmát hlubokým šťastným smíchem a jsi kouzelná, nádherná, jsi smyslem všeho, i těch probdělých nocí.
Díky tobě se učím trpělivosti. Všemu rozumíš a na spoustu věcí dokážeš reagovat, ale potřebuješ čas. Když se tě ptám na zvířátka, musím počkat, až se rozmyslíš a řekneš mi, co chci slyšet. Nikdy nic neplácneš jen tak, chceš mít všechno promyšlené. I při přebalování musím počkat, až si vyhraješ se svou oblíbenou zábavou "Kde je Maruška? - Tady je!", teprve potom tě můžu obléknout. Jsem ráda, že jsi taková, protože Bůh ví, že právě trpělivosti se učit potřebuju.
Kvůli tobě to má smysl, stojíš mi za to. Pro tebe chci být nejlepší, jaká můžu. Tak mi drž palce.
Moc tě miluju.
Pusu
máma
Žádné komentáře:
Okomentovat