Minulý pátek nás čekalo na kontrole velké překvapení: ne jedna, ale hned obě naše holčičky se otočily, a to vzorně hlavou dolů. Otvírá se nám tak možnost přirozeného porodu (pokud si to ještě nerozmyslí). Kromě toho i krásně přibraly, bohužel ale Maruška hodně naléhala na čípek a díky tomu jsem byla na konci 34. týdne otevřená na prst, což pana doktora nepotěšilo. Poslal mě proto do nemocnice, aby mě ještě dva týdny (do ukončeného 36. týdne) pohlídali.
V nemocnici mi nejprve sdělili, že mě tam budou "udržovat" do 38. týdne, potom, že tedy do toho 36. a nakonec - zřejmě pod vlivem kapacity napnuté k prasknutí - mě pustili domů po ukončeném 35. týdnu s tím, že týden ještě doma určitě vydržím. To už jsem byla zase zavřená, holčičky vážily 2 350 a 2 450 g a byly pořád hlavou dolů. Týden se ještě budu poflakovat doma a pak se přihlásím do místní porodnice, kde s nimi proberu porod, případně naplánujeme datum.
Být v takto pozdním stádiu v nemocnici na udržování spočívalo jen v tom, že jsem ležela, zpočátku dostávala kapačky magnézia, potom už jen tablety, občas mi změřili tlak a natočili monitor. Mezitím jsem v klidu pracovala na notebooku a přijímala návštěvy, takže v zásadě asi jediná letošní letní dovolená, která se bude konat :) Díky Bohu jsou holčičky krásně zdravé a všechno je v pořádku. Teď je podstatné, aby vydržely ještě týden (do ukončeného 36. týdne), to už budeme moct rodit v místní porodnici, kterou máme blízko a zdá se nám dobrá. A za týden se může rodit - jediné co nevím, je, kdo je bude rodit a jak, protože já se rozhodně na nic takového necítím. Řečeno slovy klasika českého porodnictví Járy Cimrmana: V životě jsem nic takovýho nedělal a nikdo mě k tomu nedonutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat