sobota 21. května 2011

Otočila se!

Včerejší kontrola byla moc fajn. Kromě toho, že jsou holčičky v pořádku, pěkně rostou a nechystají se ven, jsme se dozvěděli i to, že se jedna z našich princezen otočila. Poněkud nešťastně to ovšem je Maruška, která byla hlavičkou dolů, zatímco teď mi skáče v dolní části břicha zadečkem dolů - to vysvětluje soustavné kopání do močového měchýře. Už jsem ji podezřívala, že mi do něj buší hlavou.

Bětuška nadále zůstává natažená pěkně nad ní napříč a tlačí mi žaludek a plíce nahoru, což prý vysvětluje jak zvracení, tak pocity dušnosti, které mě v posledních týdnech trochu znervózňovaly.

Poloha, kdy dolní dvojče leží zadečkem dolů a horní napříč, je tak bizarní, že jsem ani nenašla žádný ilustrativní obrázek. Rozhodně však v tomto případě nehrozí přirozený porod - takže pokud se ještě obě holčičky neootočí hlavou dolů, půjdou ven pěkně po císařsku.

Paní doktorka se taky smála, že leží natažené hlavičkami těsně u sebe a asi si prý povídají. No, u holčiček by mě to ani nepřekvapilo, jen si říkám, o čem si tak můžou asi povídat? Možná řeší, jestli existuje maminka a život po porodu :-)

V břiše těhotné ženy si povídají dvě děti. Malý věřící a malý skeptik. Malý věřící: „Myslím, že je zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostla a abychom se připravila na život po porodu, abychom byla dost silná na to, co nás čeká." Malý skeptik: „To je nesmysl, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?"

Malý věřící: „Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy." Malý skeptik: „Co to je za hloupost? Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď." Malý věřící: „Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí." Malý skeptik: „Vždyť se ješte nikdy nikdo po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu." Malý věřící: „Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat … ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará." Malý skeptik: „Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?" Malý věřící: „Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat." Malý skeptik: „To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat." Malý věřící: „Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!"


Upraveno, převzato z časopisu YOU, 3/2002, str.30, překlad do češtiny Zbutran

Když si ale představím dvě upovídané princezny, můžu jenom doufat, že tu za dva roky nebudu mít dvě kopie tohohle:

video

Žádné komentáře:

Okomentovat