tag:blogger.com,1999:blog-1234761867192678541.post5883282261140850480..comments2023-03-24T12:49:26.471+01:00Comments on Ronjin blog: No comments, prosímRonjahttp://www.blogger.com/profile/07244135166732371567noreply@blogger.comBlogger4125tag:blogger.com,1999:blog-1234761867192678541.post-90810265794529420792015-05-06T12:48:36.346+02:002015-05-06T12:48:36.346+02:00Děkuji!
Odpověď "z lásky" se mi líbí! Ja...Děkuji!<br />Odpověď "z lásky" se mi líbí! Jasně naznačuje, že dotyčný šel se svým dotazem už přes čáru, a zároveň není až moc drsná. Budu používat také!bienhttps://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1234761867192678541.post-9858067324135585882015-04-09T10:49:07.256+02:002015-04-09T10:49:07.256+02:00Zdravím vás a gratuluju :) Otázka interakce s lidm...Zdravím vás a gratuluju :) Otázka interakce s lidmi je složitá a hodně záleží na vašem osobnostním nastavení, co ještě unesete. Extrémní strategií je říkat všem všechno, znám holky, kterým se to osvědčilo - já na to ale nemám. Druhá extrémní strategie je neříkat pokud možno nic, abyste nezabředla do nepoholdné konverzace - to jsem částečně aplikovala při čekání druhých dvojčat. <br /><br />Zvlášť teď, když máme dvojčata dvoje, se nás hodně lidí ptá, jestli TO máme z umělého. Říkám jim, že TO máme z lásky, navíc tedy takovým tónem, který od další otázky odrazuje. Vřele doporučuju, většina lidí se zastydí a málokdo je dost tupý na to, aby se v tom pak dál rýpal :)Ronjahttps://www.blogger.com/profile/07244135166732371567noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1234761867192678541.post-51080354085740787162015-04-06T08:43:41.880+02:002015-04-06T08:43:41.880+02:00Jsem čekatelkou dvojčátek a docela bojuju s tím, j...Jsem čekatelkou dvojčátek a docela bojuju s tím, jak odpovídat na první z uvedených otázek. Nevím, jak to bylo u vás (ale tím, že reagujete podobně jako já, mám dojem, že stejně jako u nás) - byli jsme na umělém oplodnění. Když jsem někomu řekla, že se cítím tou otázkou docela šokovaná (jak má někdo tu drzost se zeptat?), tak se mi dostalo povětšinou odpovědi - ty naděláš, dneska je to normální, není se za co stydět, ne? Chápající reakce jsem se dočkala opravdu jen zřídka.<br />Ano, ti lidé mají pravdu, není se za co stydět, rozhodně není moje vina, že mi ve dvaceti ufikli oba vejcovody a holt to přirozeně bylo vyloučené. Ale co je komu sakra do toho? <br /><br />takže bojuju s dilematem - říct pravdu (ač ji mnohým říkat nechci), lhát (taky nechci), být "od rány" a odpovědět stylem, jaký jste uvedla výš (na to jsem měkká). Zbaběle jsem zatím zvolila čtvrtou možnost - o tom, že děti jsou v bříšku dvě, moc nikde neříkám. Což se mi ale taky nelíbí, proč se mám tvářit, že čekám jedno dítě? A samozřejmě vím, že se těm otázkám nevyhnu, až vylezou na svět... No, mám ještě o čem přemýšlet...<br />Jak jste to nakonec vyřešila vy? Jak jste odpovídala na tu otázku?<br />bienhttps://www.blogger.com/profile/10471217543183803012noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1234761867192678541.post-6717894447398100002011-07-31T19:31:25.868+02:002011-07-31T19:31:25.868+02:00Jooo tak tohle je super... všechny dotazy mohu pot...Jooo tak tohle je super... všechny dotazy mohu potvrdit a ještě bych přidala (s ohledem na vlasy mých holek) dotaz <br />"A to máte chlapečka a holčičku???" - Samozřejmě, obě děti jsou v růžovém a s náušnicema jen proto, abyste měli co řešit za rohem...<br />a další..<br />"Jeee a jedna je ostříhaná a druhá má dlouhé vlásky... není to té jedné líto???" - na to už fakt nemám slov... snad bych se - nebýt slušná - zeptala, jestli si ten dotyční myslí, že jsou úplně blbá...Mufina1https://www.blogger.com/profile/14221272906685646285noreply@blogger.com